Úryvková

Víš, někdy
–> o-blue-da jsem já
–> to se mi podobá

*** to pro-te-be buch buch buch
*** *** i pro-se-be buch buch buch
*** *** *** však skrze Tě vznikla vybušená

K tobě se utíkám
I tobě utíkám
Zkroť si mě
Jsem-li já tvá žena

+ + + . Někdy vnímám všechno černě,
+ + + . někdy zapomínám, že nic není samozřejmé,
+ + + . a pak zase v barvách duhy,
+ + + . když jako vzácnost vidím,
+ + + . všechno kolem nás i Tebe
+ + + . a kořením jsou
+ + + . tvoje, moje, naše „mouchy“

/__ Blázínku – děkuji
/__ pokusím se – nebulit
/__
/__ pozvolna se
/__ do mne vkrádá naděje,
/__ že jsi to právě Ty,
/__ co uspěje

/__ i kdyby nás to nesvedlo
/__ na dlouholeté My
/__ děkuji Ti za ten kousek
/__ něžné důvěry

##_____ Možná,
##_____ možná jsem
##_____ ještě horší vichřicí,
##_____ ale asi to
##_____ alespoň zkusím -
##_____ zkusím kolik vydržíš.
##_____
##_____ Prosím, vydržíš?

~~~
PODĚS PO DEŠTI? ;-P

V hlavě chaos mám
a venku krásně prší.
I pro tvůj hlas,
co skrz mobil mě objímá,
unavená z práce jsem,
však mám i radost
v duši.

A něha
mě nadýmá -

Fantazie mám jak malá.
No a co? I to se stává.
Chci si hrát i smát,
chci si nechat v noci
jen o Tobě zdát.

- – - – -

a jedna strofa navíc ke Stvoření – básni krásné,
když ještě vůbec netušila jsem,
že jednou budeš právě Ty mým panem – eM:

10.01.2008 – 17:50
I přišla k muži nenadaně jeho žena,
objala jeho záda namožená
a na oči mu položila horké dlaně
Léta Páně