Mým láskám

Prolog:

V jedné písničce se zpívá
„Kolikrát člověk může mít
rád tak opravdu z lásky.
Dvakrát či třikrát ...
i jednou je dost.“

- – -

Tak tu zas sedím a přemýšlím
kolik „rozchodů“ mi přidalo vrásky?
Kde je ta hranice,
zdali jsem milovala
málo, nebo dost?
U všech dostaví se
vzpomínky, nostalgie,
ale nikde zlost …

Včerejší úžasná večeře
mně připomněla počátek
lásky jedné,
čím lišila se,
až dnes rozumím,
věnoval mi
plnou svou pozornost.
Jo, to bylo taky tím.

Pak přemýšlím nad ostatníma,
co hrály u mě prim,
u všech vybaví se něco roztomilé,
usměji se,
některé Vám nikdy nepovím.

„Něžný“, Apač, Bláznivý kůň, Pedant nebo Zvonař,
v daném čase každý důležitý,
ani nelze Vás všechny tady vyjmenovat.

Každý jste mě formovali,
jak na soše zanechali vrypy,
každý jste mě obohatil a byl osobitý

V mém srdéčku zůstali jste,
každý napořád.

Poté, co nás posunuli
ty životný lekce,
a že nešlo to vždy jen tak lehce,
a dali jsme si,
co měli jsme si dát,
nastal vždy čas rozejít se
a přestat se toho bát.

Pan Starostlivý, Vlček, i Ty, Poeta
a jiný, chci Vám za vše poděkovat,
že s Vámi prožila jsem
své soukromé dějiny

13.02.2008