upřímnost dětí

Včera jsme měli hospodu s týmem. Loučili jsme se s kolegyní. Jde na mateřskou.
Protože jsme měli salónek, kde s nekouří, dalšímu kolegovi přijela taky manželka s bříškem a dvěma dětmi.
Nejvíc zábavy jsme si užili – když kolegyně ukázala dětem v mobilu prográmek – balónek s héliem.
Na začátku byl animovaný balónek, pak si to si náhodně vygenerovalo čas, dobu, kdy bylo možné do mobilu mluvit, a pak mobil přeříkával namluvený text takovým směšným hláskem.
Není nad upřímnou radost dětí. A včera se tam pak bavili všechny děti.

Za hlubokého socializmu nás jako děti učili zpívat různé písničky. Minule sem si opět vzpomněla na tuhle:
„Slnko je kruh, modrý je vzduch, to je ten obrázek detský,
kreslil ho Ján, Ivan , či John a ešte pripísal naň:
Ref:
Večne nech slnko svieti,
Večne nech žijú deti,
Večne nech žije mama,
Večne nech žijem ja.“

Není nad upřímnost dětí – já tuhle píseň měla ráda zejména kvůli refrénu – který je dle mého názoru nádherně odstupňován od nejmenší po největší prioritu. Doteď se divím, jak se taková píseň – podporující individualizmus, v čase když se všude hrálo na kolektiv mohla dostat do osnov základné školy.