Samaritáni – Ani Mimah

V.

John Maxwell. Něco mě na něm znepokojuje. Má zvláštní pohled. Naši muži se takto nedívají. Vlastně ani nevím, proč jsou mezi ženami a muži takové rozdíly. Ano, jsme vybaveni pro porod dětí, ale to už mnoho generací neděláme. Občas se vyskytly takové příklady, že nějaká žena upadla do těhotenství a z jakýchsi nepochopitelných důvodů to zatajila. Jenže na jejím dítěti se dost projevily nevýhody porodu a těhotenství. Žena přece nikdy není schopna zajistit tak stabilní prostředí jako simulátory dělohy. A pak ty komplikace ..

Ano, už vím. On se dívá na ženu jako na něco obdivuhodného. V jeho očích bylo vidět jakési nepochopitelné vzrušení. jako by měl v očích nějakou nevyřčenou otázku. Ale proč? Co ho vlastně zajímá? Že by ve zdejších mužích přežíval instinkt vedoucí k výběru ženy, se kterou chce mít děti? Ale proč se díval na mě? Pozemšťanek je přece dost. Podle čeho si vlastně ti jejich muži ty ženy vybírají? U nás analyzátor s pomocí genotypové banky vybírá optimální kombinace genů, které se k sobě hodí a vybírá i podle potřeb společnosti na určité typy lidí. Vlastně do toho procesu už dlouho nikdo nezasahuje, kromě několika specialistů.

Je to zvláštní. Jak je to možné, že ten jeho špatně skrývaný obdiv mě tak přitahuje? Ani, nech toho, jsi nějaká roztěkaná a nesoustředěná. Asi je to od napětí, které sebou přináší vyjednávání s těmi tak podobnými a přece tak jinými lidmi. Myslela jsem, že to bude jen poklidné studium pravěkých vztahů ve společnosti, která už u nás po tisíce let neexistuje. Ztratila jsem nějak odstup a nadhled. To se už nesmí stát. Zajdu si lehnout do generátoru mentální lázně a trochu si odpočinu. Všechno bude, jak má být ...