„Bim – bam!“ ještě zvoní

Z poznámek, počátek června 2009
» archiv Básně / Ostatní
Tak dnes jsem si konečně udělala čas zajít k obvoďákovi.
Mám ho na Stodůlkách, v místě mého prvního bydliště v Praze.
Cestou od Luky k zdravotnickému zařízení jsem si nemohla opět nevšimnout dominantu původní obce – kostelní věž.
Ano, i proto jsme měla ráda moje první bydlení v Praze – bylo tady pravidelně slyšet bít zvony.
A teď si jdu dát vyšetřit srdíčko, protože taky rychle bije jako zvon.

Ač nemusím fanaticky věřících, kdyby najednou vymizely všechny kostelní zvony z celého světa – asi by mi to vadilo. Možná i proto, že ke zvonům mám trochu specifický vztah.

Vždyť kolik lidí může říct, že byli u toho, když se rodil nový zvon?

http://www.pieskovisko.sk/~rimanka/tmp/dielna.jpg
» 08.09.2009
» komentářů: 4

» 08.09.2009 - 20:50
enigman:
někdy mám rád když mi zvoní v uších...
» 08.09.2009 - 22:34
Bíša:
Já to viděl v Brodku u Přerova v umělecké slévárně
rodiny Dytrichových...
» 09.09.2009 - 11:42
Siorak:
Proti zvonům ani proti Bibli nemám ani popel, naopak, jsou to díla, bez kterých by naše civilizace nebyla celá.
» 09.09.2009 - 14:30
Alfabetical:
Taktéž jsemm vytvářel ve vozovém depu zvonečky. Byly z plechu a místo očka byl háček. Neměly však srdce.. Byly na škrábání pašíků.. Chystám se do gumáren.. Tam, kde dělaj ty s tou dřevěnou násadou.
Předchozí: Jsme však slabí | Následující: klid? na-á

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku