Slunce a Jeskyně

Četla sem si pohádku
o Jeskyňce v zemi,
bylo ji tam hezky dlouhé léta,
až jednou si vyšla na výlet,
na povrch země – světa,
kde koupala se
v loučích světla.

Svítilo tam Slunce nádherné,
“Jé to je krása – to světlo,
pojď Slunce teď ke mně,
ať taky víš, jaká je krása
být ve tmě.“

I přišlo slunce do jeskyňky,
protože chtělo vidět tmu,
však stejně se mu to nepovedlo,
dovnitř přece šel zdroj světla,
nemůže tmu vidět
ani tam, ani tu.