Jsem narkoman

Povědomý pocit
dá se však tím projít
jen najít lepší smysl
než je ten háček – prevít

Moje dětská víra
pořád neumírá

. . .

Jsem narkoman
na životě,
na nadšení závislá.

Přicházejí noví lidi,
nové lekce
na scénu mého „ťijátra“.

Kolik lidí – kolik osudů
prošlo již kolem?

Někteří zůstali na chvíli
nebo napořád,
po jiných jen vzpomínka,

co prachem
času
zapadla.

. . .

V zrcadle vidím sebe
a vím, že je tady někdo,
kdo chtěl,
abych byla taková,
to že jsem, má smysl,
a vím, že mě má rád

Slzy jako déšť
a úsměv jako slunce žár,
ze starých listů
z toho stromu,
díky Ti má Paní,
vznikl humus úrodní.

A tak dál zvědavá jsem,
co z vyklíčených semínek snů,
co nového se mi urodí?