Samaritáni – Proroci posledních dnů světa

XII.

Aziz poslední dobou nebyl ve své kůži. Včera byl na návštěvě u svého nejlepšího přítele Omara. Jeho rodiče nepatří k „Prorokům“, takže mají doma geonet. Nechápu, proč nám to naše víra nechce dovolit. Kdyby se o tom dověděli naši .. ani si to raději nechci představit. Wahed je přísný a jeho služebníci bdí nad dodržováním jeho zákonů.
Otec by mě jistě zbil a zavřel do motlitebny na dva dny. Prý pro moje dobro, abych byl přijat do Wahedovy říše. Duše černé od hříchů nebudou vpuštěny do říše Jedinečného a budou se potloukat Nicotou, dokud je nechytí Ablis – Temný pán, a neunese je do otroctví ve svém světě Říši Tmy.
Jenže geonet je tak zajímavý! Už je to více než dva roky, co jsme s Omarem sledovali přistání Samaritánů. Omar tvrdil, že jsou to lidé jako my, pouze z jiné planety ve vesmíru. Jenže já vím, že je to jinak. Zrovna včera se potvrdilo, že mám pravdu. Na geonetu se objevil pořad, kde ukazovali zázraky Samaritánů. Dokázali oživit mrtvý ostrov, postavit za pár měsíců spoustu nádherných domů, za několik dnů uzdravit smrtelně nemocné a ještě k tomu je omladit.
Copak je něco takového možné bez Wahedovy pomoci? Jen Wahed – Jedinečný může svým vyslancům propůjčit takovou sílu! Tak proč nám Damis nechce dovolit sledovat je na geonetu? Jako nejvyšší prorok by měl uznat, že geonet není jen semeniště hříchu! Co když na nás Wahed zapomene, když nechceme poslouchat jeho vyslance?
„Azízi! Na co myslíš kluku! Měl jsi vynést odpadky a zamést přede dveřmi! A ty tady civíš jako zamilovaný!“ To volá Sabah, má matka. Zase jsem zapomněl na to, co jsem jí slíbil.
„Už jdu mami! Omlouvám se. Zamyslel jsem se.“
„A nad čím prosím tě! Mysli na práci! Chodíš jako mátoha.“
„Ale tak .. nad ničím.“
„Tak šup! Ať je to uděláno, jinak se zmíním otci u oběda!“ pohrozila. Tohle byla vážná pohrůžka. Otec byl nekompromisní. „Nesplnil’s povinnost, budeš potrestán!“ říkával. „Život ti taky nic neodpustí!“
„Dnes musíme mít všechno uklizeno. Zítra je neděle, den Wahedův. Damis bude mít kázání. Potom si vybere některou z rodin naší víry a poctí ji svou návštěvou u oběda. Byla by ostuda, kdyby si všiml nějakého nepořádku, nebo dokonce špíny!“
Aziz neměl rád soboty. V neděli musely být všechny domácnost „proroků“ čisté a uklizené, protože nikdo předem nevěděl, koho Damis, nejvyšší prorok, poctí svou návštěvou. Bylo to praktické – donutilo to každou rodinu nejméně jednou týdně opravdu dobře uklidit. Azíz je nejstarší z dětí a proto dostává hodně úkolů. Většinou je do oběda nestihne a musí pracovat ještě odpoledne.
Navíc musela být u stolu jedna porce navíc. Každé rodině přikazovala víra mít svého Amana – chráněnce. Aman byl obvykle starý nebo nemocný člověk, který se nemohl uživit zcela sám. Právě na neděli býval zván na oběd, kde mu předkládali všichni členové rodiny to nejlepší, co bylo na stole, jakoby to byl Damis osobně. Na cestu mu pak dávali drobné dárky. Další potraviny a starší, obnošené oděvy a další věci. Pokud Damis přišel, věnoval mu malou stříbrnou minci a zasedl za stůl namísto něj a Aman odešel blahořečit víru „Proroků“, neboť to se od něj očekávalo.
Ráno se celá rodina Karimů zvedla a odešli na kázání. Mimo otce a matky také Azízovi sourozenci – sestra Raja a malý bráška Tariq. Usadili se ve svatyni na malý kobereček, který si přinesli sebou. Konečně všichni ztichli a kázání začalo.
„Děti Wahedovy,“ zahájil kázání hluboký otcovský hlas nejvyššího proroka, „donáší se ke mně zprávy, že někteří z vás se tajně chodí dívat na geonet.“ Azíz skrčil hlavu mezi ramena o zadíval se do země. „Teď to přede všemi řekne! Porušil příkázání! Bude potrestán nejen on, ale také rodiče! Jsou zhanobeni! Nikdo s nimi nepromluví! Jedinečný, odpusť! Už nikdy, nikdy to neudělám!“ Ale Damis pokračoval dál.
„Na Zemi se objevili návštěvníci z jiného, nepřátelského světa, které, jak jsem se doslechl, považují někteří z vás za vyslance mocného Waheda! Věřím, že nikdo z vás tuto lež nebude nadále šířit. Jménem Wahedovým vám odpouštím takové myšlenky, protože jste nevěděli, co si myslet. Zde alespoń vidíte, proč si Wahed nepřeje, abyste darmo utráceli čas na geonetu. Všechno, co potřebujete znát, jsou jeho zákony zprostředkované mými slovy. Víte, že když máte nějakou pochybnost, máte se přijít za mnou svěřit a já vám pomohu. Vězte! Tito lidé, kteří si říkají Samaritáni jsou v úzkém kontaktu s Ablisem. Jsou to jeho sluhové, kteří předstírají opak, aby zmátli nás, Wahedovy pravověrné. Chtějí nás přesvědčit, abychom jej opustili. Ale to se jim nepodaří! Pamatujte! Samaritáni jsou naši nepřátelé, kteří chtějí překazit Wahedovo dílo a jejich poskoci mezi lidmi také. Všichni skončí jako otroci v Ablisově Říši Tmy. Mějte se před nimi na pozoru! Příjdou i za vámi, budou vám nabízet své umělé Ablisovy otroky, lepší domy, skvělá jídla, léčení a omlazování. To vše jen proto, abyste zradili sami sebe, abyste opustili Waheda. Ať zůstanou vaše uši k jejich nabídkám hluché a vaše oči slepé! Ať vaše jazyky se nedotknou jejich jídel a rty jejich nápojů! Protože všechno toto jsou věci nečisté! Teď půjdeme všichni domů poobědvat naše poctivé pokrmy a předtím se ještě pomodlíme, aby nás Wahed ochránil před pokušeními Samaritánů. Dnes využiji laskavé pohostinství u rodu Karimů. Už dlouho jsem s vámi nesdílel posvátnou nedělní krmi Amine a Sabah.“
Ve svatyni bylo absolutní ticho. Všichni padli tváří k zemi a začali se modlit. „Kéž nás Wahed ochrání před ďábelskými vyslanci Ablise!“
Pět minut před polednem se Damis dostavil ke Karimovům. Rodinnému Amanovi, který byl vysloužilý voják a jmenoval se ve skutečnosti Askari dal očekávaný stříbrňák a ten odešel na městské tržiště podělit se o štěstí s kamarády.
Obřadně zasedli ke stolu a pomodlili se za slávu Waheda, Jedinečného, který je příčinou všeho. Sabah nalila do misek rybí polévku a všichni, včetně dětí čekali až vzácný host ochutná první lžíci a vyjádří se k její chuti. Damis nabral do lžíce polévky a nechal ji chvíli vychladnout. Potom pomalu ochutnal, zvedl oči a usmál se.
„Už jsem zapomněl Sabah, jak výhlášené jsou tvé polévky v celém Širázu. Nenechávejme tedy tak dobrou polévku vychladnout, přátelé.“
„Velký Damisi, jsou opravdu ti Samaritání tak nebezpeční? Ještě jsem o nich nikdy neslyšel.“ Azíz sebou trhl, ale Prorok si ho nevšímal.
„Amine, příjde doba, kdy se s nimi budeme muset utkat. Jsou velmi mocní, ďábel Ablis jim propůjčil velikou sílu, ale Wahed je mocnější. Obávám se, že si Wahed vyžádá krev mnohého ze svých věrných, ale nevzdáme se. Kdo položí za Waheda život, tomu budou odpuštěny všechny hříchy a sám Wahed jej přivítá u brány do svých zahrad. Předevčírem jsem měl při motlitbách vidění. Přistoupil ke mně sám Jedinečný a řekl mi:“
„Damisi, můj nejvěrnější služebníku. V nejbližších dnech do země přijedou posluhovači Samaritánů, aby našli v naší krásné zemi místo pro své svatyně neřesti. Varuji tě! Musíte je zničit. Je potřeba dát těm ďáblovým sluhům na srozuměnou, že v naší svaté zemi nemají co dělat. Spolu s nimi má být jedna z těch Samaritánek. Pokuste se ji zajmout a pak vzneseme své spravedlivé požadavky. Jestli nedostaneme příslib jejich splnění, zemře!“
„Máš nějaký plán, vznešený Damisi?“ zeptal se otec.
„Jedinečný mi řekl, že pozítří přijedou do Teheránu jednat s naší vládou. Budeme je sledovat a ve vhodné chvíli udeříme! Amine, vím, že jsi schopný, sloužil jsi kdysi v prezidentově ochranné gardě. Spoléhám na tebe. Řekni si, kolik chceš mužů a pomohu ti s jejich výběrem. předávám ti velení nad touto akcí.“