slovní krajinomalba

žlutě-zelené moře
jehož hladina mi místy
sahala nad hlavu
šumělo včelími křídly,

myší ocásky trav
hladily má nahá ramena
jako mořská pěna

a šlahouny ostružin
podtrhávaly kolena
jako spodní proudy

pak jsem se prodírala
korálovými útesy křovin
a divoká višeň mi
cvrnkla do nosu

po dva a půl dni půstu
svou zralou červení
šeptala „Jsem chutná“

(a taky, že byla
stejně, jako její
nejedna sestra)

pak konečně
mě má pouť svedla
hle, žlutě
značená cesta

na které slunce
vykreslilo
praskliny sucha
dle žirafího vzoru

a na konci
obrovský kříž
zdobil čedičový vrch
Radobýl

a jako bonus
výhled do daleka