chce ti „díky“ říct

Po dlouhé žízni
vychutnáváš
každou kapku společné přítomnosti
až dojetí sklouzne v oku
a rozlije se
do pavučinky z času a smíchu,
co jako vějíř se rozevírá světu

Snažíš se do sejfu paměti
tyhle chvíle uchopit
bys mohl si je vybavit
až přijde řada zamračených dní

Jsi pro ni synonymem
Mužské Něhy
Ó, jaký to paradox
v tvé něze je tvé kouzlo
a tvá moc

Jakým právem vstoupila ti
do tvých již poklidných vod?
Jakým právem Tě znova
a znova žádá o pomoc?

A pak ti ze dne na den mizí,
vody tvé zmítají se v bouřích
a klidné jistoty jsou minulost

Co vlastně pro tebe má?
Vlastně jsi to již vzdal
a poklidně k smrti ses ubíral

A teď je tady úsměv prchavý,
jako krátký život kvítku sakury
a přece tak krásny a voňavý

A nemá žádné záruky,
je tu jen ten okamžik
kdy usmívá se na Tě,
oněmělá citem
a tím tichem
chce ti „díky“ říct