Z potulky

Černé krajkoví
na modrém sametu
a poslední letní úplněk,

schody až k Vyšehradu,
výhled na tichou řeku
ve světlech pouličních lamp

v dálce pražský klenot
ozářený hrad

Bože jak ráda mám
tuhle dámu,
stověžatou slečnu.

Jak bych ji
jedna, jeden
neměl mít rád?

Miluji tyhle výhledy
z Děvínu, z Letné,
neb z Branických skal,
kdypak jsi se človíčku,
na obzor naposledy zadíval?