Čmárám

Přišel jsem ke zdi, vzal křídu a začal psát.
O tom, jak tebe jsem poznal, o tom, jak mám tě rád.

Čmárám si na zeď modlitbu
a přitom mám jen jedno přání:
Vyslyš, Pane, tu modlitbu,
pak poznáš milování.

Čmárám si na zeď bílou křídou
a přitom slyším lásky hlas,
chci v tobě mít svou vodu živou
a láska vchází mezi nás.

Čmárám si na zeď básničku
a přitom v duchu zpívám,
zpívám si lásky písničku
a do očí se ti dívám.

Čmárám si na zeď svou baladu o lásce
a přitom je to vlastně román,
píšu ti na zeď svou pohádku o lásce
a tebe při tom objímám.

Čmárám si na zeď tu věčnou povídku,
starou jak lidstvo samo,
snad si jí přečteš úplně, bez zbytku
a pak mi řekneš – ano.

Čmárám si na zeď a už je tma,
do kapsy pro sirky sahám,
vymýšlím verše a už je tma,
a tebe v té tmě líbám.

Dopsal jsem na zeď tajemné zaklínadlo,
teď nocí odcházím,
čmáral jsem na zeď, nic víc mě nenapadlo,
však s tebou odcházím
...
jsi má.