Pohled zabiják

Kachňa:
Docela se mi líbí. )

Aglája:
Oj. Pohled „zabiják“ taky umím )

Mácha:
Tak ta se mi líbí víc

Levandule:
Nepřej nikomu nic zlého, to se nevyplácí,
zlo je mrcha chytrá, k pánovi se vrací.
Do pohledu zabijáka nalej trochu med,
třeba se z něj opět stane pomněnkový svět.

Cecilka:
No vida... ta baba voňavá
mi slovíčka z mysli sebrala... )
zlo přát... že ti hanba není,
moudřejší je odpuštění...
;o))
...ale jinak se ti povedla, to jo, to jo...

džemo:
Presne tak ,ničoho sa neboj,
len si lietaj ,tak ako to cítiš.
Lietaj tak ,ako svet vidíš.
Tak ako ja ,
tiež si starý pes
a to to čo vidíme ,
to nieje des.
To je proste tak! Ale to ,,i,, tem nechám,
aj keď s miernou úpravou.

...no, mě mluví z duše, myslím, že to není o tom, že by G.P. někomu přál něco špatného ale o tom, že když někdo produkuje zlo, tam ať si ho ozkusí sám

Levandule:
Jednou večer starý Indián vyprávěl svému vnukovi o bitvě, která se odehrává uvnitř lidí:
„Můj synu, tato bitva je mezi dvěma ‘vlky’ uvnitř nás všech.
Jeden je zlo: je to hněv, závist, žárlivost, smutek, chtivost, arogantnost, sebelítost, pocit viny, zášť, pocit méněcennosti, lež, falešná pýcha,pocit, převahy a ego.
Druhý je dobro: je to radost, mír, láska, naděje, vyrovnanost, pokora, laskavost, shovívavost, schopnost vcítit se, velkorysost, pravda,soucit a víra.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a pak se zeptal dědečka: „Který z vlků vyhrává?“
Starý Indián odpověděl prostě: „Ten, kterého krmíš.“

G.P.:
...Vnuk o tom chvíli přemýšlel a pak se zeptal dědečka: „Který z vlků vyhrává?“
Starý Indián odpověděl prostě: „Ten, kterého krmíš.“...
... a stará indiánská čarodějnice, která to všechno slyšela z vedlejšího wigwamu si čichla levandule a nám všem o tom teď vypráví... HOWGH !

no:
Teda Pavle!!!
To by mě teda zajímalo, proč tě ta Levandule tak miluje? Ty budeš asi krasavec!
Náhodou ten příběh je krásnej a Levandule by si zasloužila tu stovku, co jsem dala tobě :-p

Jarky:
jako nadsázka docela dobré metaforicky a i když nevím, je to takové moc prozaické a ne neobvyklé pro moje potřeby co očekávám od poesie, neobvyklé ve výběru děje neděje a přece se tolik děje ale u mě se takto po přečtení neděje ale vůbec nic, no nic.

Roko:
Občas je potřeba nastavit druhým zrcadlo.
To se pak někteří velmi diví. I já jsem se divila
a za nos se chytila.

Konec konců:
Levandule, tos napsala pěkně ...

Petr Miroslav:
K tvojí poslední Pavle: Tak tohle jde úplně jako poezie mimo. Hezkej citlivej příběh, ale bez hudby. Dal bych to do minipovídek, do úvah. Kdyby alespoň dva verše zpívaly, taky tak někdy píši, příběhově, ale prostě to nezahraje, nikde. Pro ty city je to ale dobrý, asi se to pro tu opravdovost líbí, ale protože jsem poznamenaný literání výchovou, tak musím. Sorry.

Petr Miroslav:
sakra, nějak se mi kousnul a tak jsem tě zahltil. No nic. Ne, že mi to vrátíš taky dvakrát:-))