Pandořina skřínka

...ale ne, to chce otevřít a pořádně vymést všechny ty temnoty a pavučiny, tyhle věci mají tendenci se objevovat vždycky, když to potřebuješ ze všeho nejmíň

Aglája:
Kdepak.Neotvírat. Někdy vymetáním smeteš svět a ani nechceš.

smudlinek:
Skvělá práce, prostě skvělá.

...Agláájo, já o tom vím svý, nevymetala jsem moc let a teď nedělám nic jinýho, už bylo přeplněno, no a ten svět jsem opravdu musela trochu smést, bylo to nutný, nedalo se v něm dýchat

Levandule:
Myslím si, že duše by se měla smejčit,
aby v ní minulost nezahnívala,
v náruči odpuštění jen to dobré zvěčnit
skříňce bych zas svobodu dala. Nikdy přec nevíš,
kdy klíčovou dírkou něco proteče,
to, po čem toužíš,
hustotou černa se strachem uteče. Není dobré v sobě nánosy skrývat,
a tajit, mít špatné svědomí,
lepší je spolu plakat, pak zpívat,
na duši dát plátek medový.

ZZuzkAA:
No coment...

Jarky:
dží pí má skřínku od Potvory, pardon od Pandory,první slovka je pro mě nejlepší,pak se to rozmluví řečí banální, triviální, ano 13. komnata je známá, na svědomí máš černej flek, kdo by to do tebe řekl, možná přeháníš a přinesl jsi si domů od Mrazíka, zlato a drahé kovy, za to ja Jaruška Marfuška zlobila jsem, budu tam mít od ďáďušky,zmije a prase, ne zlatý, nebo pečený ale špinavé a chrochtavé...

Mácha:
Já to beru šéfe. Dobrý.

maudctetemaud:
Velmi pěkné.

no:
Neotvírat! A Levanduli klíček nedávat ))
Znám, mám ji taky ...přehrabuju se v ní sama, ale potajmu...nikdo mě nesmí vidět...a navíc ...nechci ubližovat, tak proto:-) ...já vím, že potvora je infatkt )) to bys si dovolil moc, bych tě šoupla do rybníka ))

Levandule:
Marsé, já přece nepotřebuju žádný klíček! Má levandulová vůně, aniž bych chtěla, se prostě dostane všude... a klíčová dírka, byť je sebemenší, ji taky vtáhla... Takže vím, že vím... A máš pravdu, 13. komnata, Pandořina skříňka či jak to kdo chce nazvat, je prostě plná bolesti a jizev. No a co?
Myslím si, že životní partneři mají být spolu v dobrém i zlém... Věř, toho obojího máme za sebou již hodně. A jsem fakt ráda, že spolu můžeme snít a básnit o růžích, ale také že se nebojíme svých zhnisaných ran na duši... A kdoví, co ještě přinese život... A já tu prostě pro něj budu, a podle potřeby podám vodu nebo růži

Levandule:
Velmi dlouho jsem váhala, jak Ti tohle dílko obodovat... mám k němu velmi rozporuplné myšlenky, pocity... No dobře, i přes ten smutek Pandořiny skříňky, který mě taky velmi bolí, jsem Ti tu stovku dala, je to dobře napsané. Mysli se třeba někdy, že nevím, a třeba skutečně něco nevím ... Není to přece o tom vědění... ale je fakt, že někdy neunáším Tvou bolest minulosti, je tak hluboká, až mrazí, a oči by neplakaly, ale krvácely...
Uf, kam jsem se Tvou Pandorkou dostala? Marsé, pojď mě zase nakopnout k lepší náladě!

no:
Levandule! přece víš, že i ty sama máš někdy myšlenky, které by třeba druhého bolely...každej člověk na světě má svoje tajemství a neřekne ho nikdy nikomu...ani tomu nejbližžšímu, protože ví, že by mu tím třeba ublížil...a pokud miluje, tak si svoji Pandořinu skříňku pečlivě hlídá, aby se neotevřela...tak to asi ten tvůj myslel a ty buď ráda, že je takovej ))

vierka1:
aj ja ju nosím v sebe, a často sa v nej hrabem, niekedy ma to rozsmutní, inokedy posilní,

...no jo, jen neotvírejte, ono to jednou vyplave samo a bude zle, nepřeju vám to,upřímně

...ale Levandule je léčivá byliny, ta by si s tím mohla hravě poradit, mám ráda vůni levandule

Levandule:
Oj, díky, Vodenko
Já fakt nechápu, co všichni maj s nějakou Pandorkou, já ji nemám, ani 13. komnatu, ani žádná tajemství. Je to špatně?

Mourek:
Ruku na srdce – kdo v nás ji má v sobě úplně čistou – ať klidně hodí kamenem. Asi by těch kamenů moc nepřiletělo... Dá se to vyčistit, nesmí být moc plná a čištění dlouho trvá...

...myslím, že je to nutnost ))

Konec konců:
Myslím, že já Pandořinu skříňku nemám, s partnerem si nic netají, tedy alespoň já ne ..., nemám co. Mám ráda upřímnost a pravdu.

černočerný:
hmmm. čím jdu dále nacházím stále nové prvky a zajímavé věci. to je dobře, to je dobře