Dívám se do tmy

no:
VŠECHNO NAPŮL
Z. Svoboda Čas od času nastává
Den Velkého Dělení
Všechno napůl Nestvůrná pila
řeže domov od střechy po sklep .......manželské po stele napříč
David Copperfield I David Copperfield II
.................au to
................tal íře
................dop isy
..............fotog rafie
............mušle o d Baltu
.........stereogram ofonstereo
.................st ůl
................obr azy A naposledy
To ještě trochu živé
co zbylo po dvou lidech A není
komu by se pohnulo srdce
aby řekl moudrému králi
Nezabíjejme to
——————————————————– Pavle, chápu, že to je těžké...ale věřím, že jsi moudrý natolik, abys věděl, co je pro tvé děti i jejich maminku to nejlepší řešení...držím pěsti

no:
...no ta grafická úprava se nepovedla, mělo to být jako rozpůlené...tak to napsal autor...si to tady dělá co chce...ten server .......manželské po– stele napříč
David Copperfield I– David Copperfield II
.................au– to
................tal– íře
................dop– isy
..............fotog– rafie
............mušle o– d Baltu
.........stereogram– ofonstereo
.................st– ůl
................obr– azy

Jahudkka:
K tomuhle se ani raději nemá vyjadřovat, ale sebrat někomu děti? Děti nejsou věc.Stvořili jste je a starat i milovat by jste je měli oba, ikdyby odděleně.Jinak báseň kvalitní.

G.P.:
Jahudkko – je to jejich rozhodnutí (musím, na svou obhajobu...)

vierka1:
, pekne

Cecilka:
Co ti sem napsat...
ju, budu se opakovat...
i dvě rozličné cesty
lze pěšinkou občas spojovat...
a čas... ten dobře zná a umí...
říkají o něm „lékař“... hojí...

Levandule:
Slzy...
Tahle noc byla špatná...
Den jsme uštvali prací...
Pak přišel večer, odjel jsi, abys řekl: ROZVOD.
Abys řekl, že děti chtějí být s Tebou...
Leželo to mezi vámi dlouhých šest let...
Přišla další noc, špatná...
Řešili jsme několik volání SOS a nekonečné množství slz... nás všech...
Mám v sobě všechno zašprajclé... nemůžu psát...
Čekají nás další těžké dny, težké čekání, protože stejně nikdo neví, jak tohle dopadne... chceme jen to, co chtějí holky...
Sakra, všechny to tolik bolí...
Slzy...

s.e.n:
Tuto situaci ti opravdu nikdo nezávidí.Bude to těžké.
S poslední slokou nesouhlasím.
Děti patří k mámě,pokud tam není závažná překážka.Tím je přece ani ty neztratíš,když budou s mámou.Projevuji jen svůj názor,bez hlubších znalostí situace.

no:
Jelikož jsou tvé dvě dcerky už dost velké, chápu, že ,,si dokážou říci“...přesto si nedokážu představit, že bych já měla žít bez dětí...jenže si dovedu představit, že by bez nich nechtěl žít ani můj muž...je to těžké, moc těžké...

G.P.:
Pro Sen (ale nejen pro ni) – Víš, já se nebojím že o svoje dcery přijdu, ale ony se bojí zůstat s mámou. Je jim bližší moje životní filozofie, můj postoj, moje názory. Chtějí se vydat mou cestou... Je natolik rozdílná od cesty, kterou se ubírá jejich maminka, že s ní být nechtějí... To neznamená, že by se jí zříkaly, neznamená to, že jí už snad nechtějí vůbec – jen chtějí žít jinak, než chce ona a jinak, než jim to ona podsouvá. Jsou ve věku, kdy mají právo na svou volbu a já to respektuji. To, že jsem napsal tuhle báseň (a že jsem skutečně celou noc zíral do tmy a přemýšlel) je důkazem toho, že si uvědomuji, jak vážná situace to je. Ale nesouhlasím s tím, že „děti patří k mámě“. Děti patří tam, kde se mohou cítit dobře, svobodně se rozvíjet a najít svou vlastní cestu. Je úplně lhostejné, jestli je to umámy, nebo u táty, či dokonce u pěstounů, adoptivních rodičů... kdekoli, kde se cítí svobodně v tom širokém slova smyslu. Moje dcery ví, že jim neslevím v učení, v úklidu, v tom, kdy mají večer přijít domů, v tom, že budu chtít vědět, s kým a kam jdou. Ale také ví, že mi mohou kdykoli říct, co si myslí a mohou se mnou diskutovat, polemizovat, pokusit se mne přesvědčit. Někdy se podaří, někdy ne, ale MAJÍ TU MOŽNOST! Omlouvám se za takhle dmouhý koment – příště si napíšu radši úvahu...

Levandule:
Tohle podepisuji. Chtěla jsem sem něco podobného napsat, ale jsem ráda, žes to napsal Ty. Stále cítím, že naše společnost jede v zajetých kolejích a že máma je nade vše, a že k ní děti automaticky patří. Není to tak!
I já, když jsem podávala žádost o rozvod, byť jsem máma, dala jsem svým dětem tu svobodu, aby si vybrali, s kým opravdu chtějí být, s tím, že když se rozhodnou pro tátu, opustím byt, protože chci, aby dál žili tam, kde jsou zvyklí mít domov... a řekla jsem jim, že to nic nemění na mé lásce k nim a že se budeme i nadále vídat...
Ta svoboda je přece moc důležitá nejen pro dospělé, ale i pro děti... jinak z nich zase vychováme slepé ovce... Musí vidět náš příklad, že ať se rozhodnou jakkoliv, jsme tu pro ně a budeme je mít dál stejně rádi.

Petr Miroslav:
Mám dva kamarády, co mají u sebe své děti. Mám kamarády, co nemají u sebe své děti. Pokud ty děti vyrůstají v harmonii, nebo alespoň bez stresů a hádek, je to v pořádku. Asi nikdo tady do vaší minulosti nevidí, nicméně vím, že jsi dobrý člověk, Pavle.
Nejhorší je, když děti chtějí svého rodiče vidět a nemohou, nebo naopak. No nic, tak keep smiling i s Lendulí.

Petr Miroslav:
jo a tady, tady a tady, tak to je ve všech rovinách:-)))

s.e.n:
Děkuji za osvětlení situace.Asi jsou již natolik velké,že se rozhodnou sami.To je jistě nejlepší.Já bych to asi nepřežila,ale jistě bych jim nebránila,kdyby ke mně nechtěly.
Psala jsem ,že názor je bez hlubších znalostí situace.
Tím se pochopitelně mění.Protože-blaho dětí především.Vdyť jsou to naše nejdražší.

Levandule:
Upřesnění: svým dětem nikdy nebráníme v jakýchkoliv kontaktech s příbuznými, zvláště, když se jedná o rodiče

lucy1:
je to pravdivá básen.
tati máme tě rádi jako nic na světě

Hannažka:
To je HUSTÝ!!! Kam se hrabou všechny reality show na Primně, nebo Nově... Nemyslím to pejorativně, ale jsem fakt v šoku... když jsem četla tu báseň, nic jsem nechápala, ale teď tady všechny ty komentáře...Vážně brečim do klávesnice! Je mi za Vás moc, moc, moc, smutno! Jestli je to jen trošku možný – posílám Vám, celé Vaší Liteří rodince Lásku a proud nevyčerpatelné hojivé energie a veliký objetí a pohlazení!
Díky za otevřenost!
A Klárce a Lucince sladkou pusu )

Hannažka:
Sorry za ty překlepy... nějak jsem z toho mimo...

Jahudkka:
G.P. vadilo mi jen to slovo „sebrat“ nemyslela jsem si že je chceš ukradnout.Jasně, že mají právo na rozhodnutí...mě kdyby se někdo zeptal když jsem trpěla u rodičů tak bych šla k babičce,ale takovou šanci jsem neměla a mělo to pak roky následky,takže děláte opravdu to nejlepší, co v takové situaci lze.Jen bacha na jejich pubertu aby pak „svobodně“ při každém střetu s vámi nehlásali jak chtěj k tomu druhému rodiči.Jste dobrý lidi, vy to zvládnete, jsem si jistá a už se těším až to budu cítit z básní,které chytí za duši i v tom veselém.

unstoppable:
Jen chci popřát, aby vše dobře dopadlo

kouzelníček:
Milý G.P.,tato báseň je plná Tvého života,Tebe samého.
Sto bodů si plně zaslouží, ale slovo vynikající se k ní nehodí.
Je zdrcující.
To co prožíváš jsem nikdy neprožil, ne proto, že bych nikdy nebyl na této hraně.(poslední roky jsem jen na této hraně), ale zatím jsme oba natolik rozumní,že víme, že by to nebyla jen naše prohra, ale především prohra našich synů.
A proto přeji né Tobě ani tvé ženě, ale tvým dcerám aby jejich prohra byla co nejmenší, a aby až vyrostou měly pořád ten dětský sen, že láska a štěstí existují.
Pokud možno, přeji krásný den.

G.P.:
Kouzelníčku, na téhle hraně, jak říkáš, balancuji už šest roků a holky samy mi řekly, že už to stačí. Možná se to stane i Tobě – jednou. Buď na to připravený...

kouzelníček:
Držím vám palce.Hodně štěstí.