Možná

Snad bolest tvoří ta největší díla,
láska, co končí, zrada a zmar.
To blízkost smrti tou bolestí žila,
věčné prokletí, danajský dar.

Častokrát nechtěl, ale i přesto psal
svoje smutné básně, své bajky.
On navždycky do nich celé srdce dal,
Svou duši v pavučinách krajky.

Za každým slovem a větou, kterou žil
skrýval svou lásku do bolesti
a s každou láskou, jakou si kdy vysnil,
zbylo mu v srdci méně štěstí.

Naděje, postůj, má hloupá naděje!
Třeba i jen maličká byla,
kdybys odešla, na všechno pozdě je,
to ty jsi můj život, má víla.

Možná se dočkám v tomhle svém životě,
pravé lásky se dočkám, možná.
A nebo umřu bez lásky v samotě…
… to ale až v té smrti poznám.