Nouzové tlačítko

Dal jsem se asi na úpravu starších kousků.
» autor: Siorak
» archiv Básně / Ostatní
nad dveřmi vidím.
oznamuje suše.
Rád bych je stiskl, jen hloupě se stydím,
v nouzi se topí má nemocná duše.

Jsem snad starý muž nebo stará žena,
život?, ten si ze mne jen posměch tropí.
Soudem Času ke stáří odsouzena,
a hravé mládí nikdy nepochopí.

Ke stáří odsouzen bez odvolání,
zločinec ve stroji času lapený.
Ten, kdo je mladý nemůže mít zdání,
proč jen už bez boje čekám shrbený.

Ten, kdo je mladý, ten nezná důvody,
ba ani já jsem nemíval tušení.
Ať třeba do pekla vedou ty schody,
jen ať už zkrátí nelidské mučení.

Já chci jen umřít a prý nemám právo,
ukončit životní pouť svou v nejlepším.
Stisknout to tlačítko, toužebné přání,
splnění té prosby je mi nade vším.

Nechte už smrt, ať na mě se usměje,
jediná dívka, co má ještě zájem.
Vždyť dobře víte, není už naděje,
nemám už čím platit za život nájem.

Proč v zájmu čísi falešné lidskosti,
musím tu ještě pít pohár kradený?
Proč v zájmu strachu a vaší slabosti,
nesmím odejít do říše ozvěny?

Nechte mě odejít, o to vás prosím,
dovolte mi složit konečně hlavu.
Tíhu života dost dlouho už nosím,
tak číši mi podejte! Bolehlavu.
» 22.03.2008
» komentářů: 23

» 22.03.2008 - 06:33
Belmon:
starší kousky s úpravou zadýchají únavou,napsané jsou krásně slova této básně
» 22.03.2008 - 07:27
ivkaja:
Co ty víš, drahý můj, co život ještě ti chystá..?
Ke konci nechvátej, ta cena je jistá,
co ty víš, komu máš ještě podati ruku,
u koho naslouchat jeho srdce zvuku.....?,
Jen jdi dál! Po pádu přichází k duše rozpuku!!!
————————————————-
Máš to napsané hezky, přesvědčivě.
» 22.03.2008 - 08:02
Aťan:
V TV ukazovali stoletého dědka jak trénuje na maraton. Tlemil se na mne z obrazovky, hubu od ucha k uchu... Sio, a jak je to vlastně s náma? Mně teda loupá v kříži, poběžím nejdřív tak za rok.
» 22.03.2008 - 08:22
spare:
Proč...???
Memáme na všechno odpověď.
Zatím.
Ale věř, že přijde...jenom ne tady, a taky ne teď hned.
» 22.03.2008 - 08:29
Lorraine:
Má-li pro nás důstojné stáří, ať nechá nás tedy dlouho žít, však mělo-li by to být nelidské utrpení, možná měl by nám to tlačítko podstrčit...
» 22.03.2008 - 08:36
WAYWARD:
...až už to tlačítko nebudeš potřebovat,tak mi ho proboha půjč!
» 22.03.2008 - 10:00
sioned:
něčím to přitahuje..záchranná brzda, nouzové tlačítko...moct si to tak dovolit stisknout..jen pro ten pocit úlevy...jenže tam není tlačítko Storno!
» 22.03.2008 - 10:21
Chancer:
Dost choulostivé téma...můj názor je takový, že správně by člověk neměl mít právo na euthanasii vůbec, i když už mele z posledního...ta životní role, kterou hraje, ještě v tom okamžiku úplně neskončila, třeba se ještě něco má stát. Smrt přijde sama, až bude čas. A člověk by neměl právo zasahovat do těchto věcí, jelikož nemá nad osudem a ani nad smrtí žádnou moc. Je to vlastně útěk před osudem, něco jako když radši vzdáš hru, o které si myslíš, že je předem prohraná. Jistě, prohraješ tak jako tak, ale hra není o tom vyhrát, ale HRÁT...a tak je to i s životem!
» 22.03.2008 - 12:05
prostě Zuzana:
Asi nejzajímavější téma básně, které jsem tu za nějakou dobu četla. Moc se mi líbí zpracování, forma, a vůbec povšechně.. A k pochvale ještě úsměv zdarma
» 22.03.2008 - 12:07
Siorak:
Člověk by asi neměl psát komenty ke své básni, ale musím udělat vyjímku.
Jistě se tímto nesnažím propagovat euthanasii. Na druhé straně ani zatracovat. Šlo mi o vystižení pocitů staršího člověka, který z nějakého důvodu, třeba je opuštěn, nemocen, možná obojí, trpí.
Proklíná život, který může zvratem osudu klidně milovat.
Slyšel jsem, že rodičky občas proklínají při porodu své milované partnery. A potom je zase vše v pohodě.
» 22.03.2008 - 12:34
hanele m.:
...často se snažíme někoho udržet s námi jen proto že se bojíme prázdna a bolesti co nám zbude až odejde – a sou lidé keří si to tlačítko zaslouží, ale je tak těžký nechat někoho odejít...
» 22.03.2008 - 13:43
spare:
Dobře, že si ten koment napsal.
Po takovém tlačítku toužíme občas všichni.
Když nebolí tělo, bolí duše, a je to mnohdy horší.
Je štěstí, že ho nemáme po ruce.
Každý se bojí smrti.
Bolesti, samoty, nejistoty...ti, co myslí, že už nic není i ti, co věří – v cokoli dalšího, co by mělo následovat.
Všichni se bojí, protože se nikdo nevrátil, aby řekl, co nás čeká.
To, čeho se lidé ale bojí nejvíc, je samota.
I velká bolest seč dá vydržet, když nás někdo drží za ruku.A i malá je k nesnesení, když o nás nikdo nestojí.
Pak po tom nouzovém tlačítku touží každý.
A co můžeme udělat my ?
Možná nabídnout pomoc...až ten, co trpí, natáhne ruku po tlačítku, najde naši dlaň.
» 22.03.2008 - 15:46
Bíša:
Trochu to v radosti odlehčím. Tlačítko mi zase na rok
odmontovali...
» 22.03.2008 - 20:17
Bean:
tlačítko nemám k mání..
rád bych ti jej dal..
sám ňáký sháním..bez ustání..
vážně bych o něj stál.. mno..já sem si zasejc zvyk namísto hardware používat software..tedy..hledám spouštěče..k čemukolif.. obvykle jde o touhy a naděje..
» 23.03.2008 - 11:33
mamina:
tak nějak by to býti mohlo
jen otázka mě napadá
časem snad by se to zvrhlo
podívej, jak dnes už to vypadá
» 23.03.2008 - 11:55
Psavec:
Číši bolehlavu, jedině kdybys byl Sokrates.
» 23.03.2008 - 12:27
mosquito:
fakt krásná...
» 23.03.2008 - 19:03
s.e.n:
Až už nezbývá žádná kapka naděje,tak ještě čekej zda se nezmáčkne samo.
» 24.03.2008 - 12:47
ludmil:
Vskutku drásavá.
» 24.03.2008 - 20:28
Verule:
Myslím žes to vystihl dokonale.
» 25.03.2008 - 20:39
Boleslava:
moc líbí.. to je přesně to, co vždycky obdivuju – napsat něco takhle výstižně..to se mě nikdy nepovede:-)
» 27.03.2008 - 20:20
Tea17:
Krásný a výstižný... Škoda, že nemůžu dát ještě jeden supertip
» 27.03.2008 - 20:38
Klíček:
Opravdu hezky vystiženo, asi každý by chtěl mít někdy takový tlačítko, ještě že není snadno k mání. To bychom už byli brzy na pokraji vyhynutí.
Předchozí: Porcelánová konvička | Následující: Víra a Hříchy

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku