Úplněk

no:
Jo, Pavle, tak to je...každý máme vyměřený čas... dokud žiješ, je ho stále dost...
Kdo říká, že čas nemá, neumí s ním pouze hospodařit...nedokáže rozlišit podstatné od nepodstatného... Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; Je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.( Kaz.3, 1-8)

G.P.:
No jo, jen se to nějak valí v poslední době...

Verule:
Ahoj,takže tohle je ten důvod. Marce–la vyjmenovala dost možností kolem času. Je toho dost, ale kde je ta možnost co se týká lepšího života? Já nejsem žádný moralista a ani nechci kázat, jen si myslím, že takhle té dotyčné moc nepomůžete. Spíš ji pomáháte truchlit a utvrzujete ji ve smutku i žalu. Dám příklad: na Liberecku se ztratil muž. Bylo to před rokem a v zimě. Hledala ho jeho rodina, hledali ho jeho kolegové, bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Zůstala po něm manželka ve vyšším stupni těhotenství s malou čtyřletou dcerkou. Ten muž byl nalezen po půl roce v nedalekém rybníku. Co si užila za peklo jeho matka, (on byl jedináček) a co jeho manželka? Vidíš a tady je ta pomoc přátel. Díky jim a celému okolí ta žena žije dál, vychovává už pětiletou dcerku a jednoročního syna. Vím že tahle bolest jen tak nepomine, ale člověk se musí se životem porvat a né to vzdát, zahalit se do svého smutku a poddat se osudu s tím, že přátelé kolem, budou chodit po špičkách s prstem na ústech. Dobří přátelé přinesou kytičku, prohlédnou si s ní fotky, zavzpomínají si s ní a hezkým slovem potěší. Pomalu ji pomohou vrátit se do života. To je u mě pomoc na pravém místě. Je tolik bolesti na světě a musíme se naučit s ní žít.

G.P.:
Kdepak, tohle není ten důvod. Těch důvodů je v poslední době nějak moc pohromadě... A co se pomoci týká ... ta kamarádka ani netuší, že existuje liter a naše pinožení po slovíčkách, větách a verších. Nechtěl jsem tímhle nikomu pomoct – ani ublížit... A kupodivu – vůbec to nesouvisí s mojí básní „Sami“ To je jiný, bohužel taky smutný příběh...

Verule:
...:)
Kdyby toho na tebe bylo moc, jsem tu a ráda ti pomůžu. Aspoň se vymluvit. Někdy to stačí. A ty jsi moc fajn kluk, kterému není jedno když se někdo trápí...:-D

Levandule:
Verule, jsi milá... Vím, co všechno je pod těmi několika řádky ukryté... a že za obecnými katastrofami se skrývají ty osobní... a smrt je vždycky tak nějak chtě/nechtě vrátí, přiblíží, rozbolí...
Ty, lásko, ale víš... že na to nejsi sám ;-* ;-* ;-*

...život se jeví někdy jako nespravedlivý, kolikrát jsem si to už říkala ale vím já, co je vlastně správně nebo nesprávně ? co by bylo nebo nebylo, kdyby se nestalo a bylo by to lepší nebo horší ? člověk prostě musí vydržet

Siorak:
Neumím to moc komentovat. Mám teď bohužel stále čerstvou zkušenost. GPR – co to může znamenat? Snad nic špatného.

Marcella:
... magicky zamrazilo

Judita:
...chybí mi slova...

Siorak:
Podobný pocit jsem měl z roku 2006 .. vykreslil jsi to přesně.

anti-HERO:
ty už ho neuvidíš .... No ..., co říct ...