Všední večer

smudlinek:
Ubíjející únavná všednost vás nezabije, to vím jistě.

Najlin:
nádhera... moc hezky napsáno

Zamilovaná do nezamilované doby:
ten konec je jako z pohádky...

no:
...je to velmi dobře napsané...i když ...prostě je to ten mužský úhel...ale upřimný...

Levandule:
Nákupy dělám většinou sama... aby nerušily to málo času, které teď na sebe máme... Ale když je děláme spolu, jsou velké, to máš pravdu... Ano, padáme na ústa pod všemi úkoly a „musy“
Kruh lásky ve volantu... hm... víš, já jezdím většinou autobusem a metrem. Ale jako přirovnání dobrý...
Realita je někdy zmačkaná do papírových kapesníků a věčného čekání... nějak nevím, jestli mě dočkání nenajde mrtvou... tam uvnitř... už teď nějak nemůžu... ale jo, to bude zase dobrý... až mě zase budeš hladit po celém těle jako dneska ráno ;-* ... až zařadíš zpátečku (nevím kam?) a třeba ten čas pro mě nerozdáš počítači a televizi a ... a třeba to dokážu i já ... ... a tak se ženské a mužské úhly spojí a vytvoří novou geometrii lásky ... :-*

Marcella:
... milující se pohledy ... jak si vzpomenou co chtěly?
... oči ... srdce ...
... jo je to v nás a na nás ... ukradnem neukradnem si čas na lásku ... pak si nemůžem stěžovat ... jak moc nám chybí ... chi ... ať kradu jak kradu ... mám ji málo

Judita:
*****pěkně poskládáno...dnešní uspěchané bytí a žití ve zkratce...

j.c.:
OK... jen dodávám:
iluze
namalovaná na bildbordu
***
Jiří senior

kavec:
...Také si myslím iluze
ale potom , čemu věřit
když i ta slova
jsou nškdy němá
jako pohled vraha
stojícího
pod
šibenicí
Kavec

JardaCH:
... musíme ... musíme ... musíme ... a občas se musíme zastavit ... a rozhlédnout se kolem ...

STIMPRE:
Seychelly;o)

marllichy:
Tohle všechno vynahradí jeden báječný večer...
Doufám, že Levandule vyřídila pozdrav a zároveň děkuju za struny ... tohle snad ani nejde vyrovnat jedním slůvkem ... ale Levandulka mi vysvětlila, že na tyhle struny nehraješ, tak se budu snažit, aby byly využity. Takže děkuju, děkuju, děkuju.
Myslím na vás ...

vierka1:
Doba je fakt rýchla, času akosi málo – veď som tu aj dlho nebola – ale občas tú spiatočku treba zaradiť a doplniť to čo sme v tom zhone vynechali.

Rhonwen:
Ty ani nevíš, jak ti rozumím... ))

Marfuša:
Všednodennost sklápí křídla, která nás jistojistě byť i jednou za život vynesou.....Pěkné...