Kořeny

Vysoké hradby, cihlová zeď
na cestu lampa stíny mi hází.
Vracím se zpátky a právě teď
v závanu času vzpomínky vchází.

Na první lásku s dlouhými copy,
voněla mládím a … a šafránem,
já ve smutku se pak dlouho topil,
když řekla své sbohem mi nad ránem.

Pak přišly další a hrozny zrály,
jak běžel čas pod skálou v řece.
Možná, že někdy snad jsme se báli,
však žili šťastně bez zlaté klece.

Žil jsem tu láskou, strachem i slzami,
snil jsem tu od dětství do mužných let,
mám tu své kořeny, pod těmi hradbami
a tak se častokrát vracívám zpět.

Tak tady jsem žil do třiatřiceti
a přiznávám se, že mám to tu rád.
Proto tak často sem myšlenky zaletí
a já pak vzpomínám na
Vyšehrad…