Home symfonie B dur

Ve tři hodiny nad ránem
já v koupelně jsem seděl,
postižen náhlým elánem
a do kachliček hleděl.

Jen poslouchal jsem temný dům
a slyšel jako z dáli
tiché noční preludium
všech věcí, co nespaly.

Zkrátka ten dům se rozezněl
jemnými tóny noci,
já zpozorněl a on mě měl
v tu chvíli ve své moci.

Domem znělo to staré blues,
Blues vodovodní trubky,
v kuchyni koral chleba kus
a usychaly slupky.

Kohoutek kapal do rytmu
a budík mu pomáhal,
v synkopách času čeřil tmu,
termostat chvíli váhal.

Pak cvaknutí a šumění,
jak radiátor topil,
dům předváděl mi umění,
já konečně pochopil.

A vzápětí ji uslyšel,
Home symfonii B dur,
ač ze mne hlásek nevyšel,
zpíval jsem jak trubadůr.

Tak zastihlo mne svítání
a vyrušil bílý den
já nemyslel už na spaní,
abych nezaspal ten sen.

Teď vím, že můj dům zpívá,
stačí jen si poslechnout,
když se s nocí rozeznívá
v jeho duši každý kout…