Blues rozbitýho okna

Zpívám blues rozbitýho okna,
který tak smutně kouká do ulice,
a stovkou střepů cení svoje zuby.

Zpívám blues rozbitýho okna,
co k ránu ztratilo svůj lesk a křičí,
že dávno není se čím tady chlubit.

Zpívám blues rozbitýho okna,
skrz který proniká sem pláč a štkaní,
jak z otevřený konzervy na bolest.

Zpívám blues rozbitýho okna,
v těch střepech příběhy se ukrývají,
lásek i nenávistí, sluncí i hvězd.

Zpívám blues rozbitýho okna,
za který dnes už nikdo neschová se
a pak, že střepy přinášejí štěstí.

Zpívám blues rozbitýho okna
co napadlo mě dneska cestou domů,
když sám jsem k ránu rozbil okno pěstí…

…

A kapičky rosy se mísí s kapkami krve
a tvoje slzy krví barví se do ruda.
Stojím tu hloupě, posté a jak poprvé
nejsem tvůj básník, jsem jen neruda…

s malým „n“….