Perfektní?

Samozřejmě si pamatuji šedost brizolitových omítek (i když nebyly jen šedé) za socialismu. Proč vlastně byly šedé, nebo měly tak nevýrazné barvy? Možná spousta lidí nechtěla, aby jejich dům zářil do krajiny a někteří možná ano, jak to vidíme dnes.
Musím říci, že současný styl rodinných vilek mě irituje daleko víc. Nejen, že vidím zářivě citrónové nebo oranžové, ale i jasně modré nebo brčálově zelené barvy, ze kterých přechází zrak. Když říkám přechází, myslím tím pocit, jako bych dostal pecku do očí. Barevná obluda trčící se zahrady skládající se převážně ze zeleného betonu – lán trávníku možná nějaké okrasné keře nebo stromy. Odpuzuje mě to svou tupou kýčovitostí.
A to ani nemluvím o architektuře těch vilek. Stříšky, okýnka, vikýře jak z pohádek z mechu a kapradí. Zcela neúčelné cancourky jen předstírající praktičnost. Pokud je něco podobného postaveno ve starousedlické čtvrti doplněno hloupou pýchou (mám to lepší než sousedi) evokuje to akorát smích přes slzy.
Chodím často po vilových čtvrtích z první republiky v Praze na Petřinách a v Ořechovce. Jsou postaveny renomovanými architekty pro tehdejší smetánku. Pronájem takového domu jde do stovek tisíc měsíčně. Přesto vidím kolem šikmé, polovyvrácené ploty zarostlé keři a staré branky. Omítka těchto domů zásadně nezáří, naopak je zašlá.
Nemyslím si, že by majitelé těchto vil, jejichž cena začíná někde kolem 20 mil. Kč, nemají na opravu plotu, nebo novou fasádu. Ne, ti lidé mají jen estetické myšlení zřejmě dost nepochopitelné pro spoustu zbohatlých maloměšťáků či obyvatel nízkopanelákových satelitních městeček, kde nikdo nezná nikoho a nikdo nemá čas, protože vydělávají ve velkoměstě a chodí do svých šmoulích domků jen přespat.
Nemyslím, že bych byl nějaký extrémní staromilec, ovšem věřím, že se od svých předků můžeme hodně naučit. A že je lepší citlivě opravit starý dům, který má zahradu se vzrostlými ovocnými stromy, drobné „pihy“, které mu přidávají na kráse, než si postavit panelákový byt ve stylu pestrobarevné vilky. Co vy na to?