Báseň pro Honzu – Niterná

Honzíku, píši Ti další báseň
s toužebným přáním -
ať je z ní hojivá lázeň
proti všem daním
života,
proti bolesti, samotě, smutku...
Divoká,
nechť energie divoká,
plná laskavých skutků
mou básní mihotá
pro Tvůj úsměv,
oči prozářené empatií,
pro Tvé rty,
které přiměřeně víno pijí...
Všechny záplaty děr v Tvém srdci
zceluji láskou
štamgastů ve sklípku,
vždyť stala se Tvou cestou...
Náhradou za kytku
stává se hrozen vína
a má dlaň,
jež s Tvou se k nebi spíná -
Bože – dej sílu k přežití,
sílu skutečných přátel
v mém bytí a nebytí,
Bože – dej zázrak nového dne
do mého nitra – nechť jeho prvotno
ve mně nikdy nevybledne,
Bože – dej mi své teplo,
náruč domova a souznění,
ať ve mně Tvé světlo
v naději a krásu promění
každičký všední okamžik.
Já přece i přes svou ztrátu
a pocity prázdna
jsem si nějak zvyk’...
Ze „sám“ a „sama“
ve sklípku vzniká „MY“...
Tak cesta mi byla dána
za mými zdmi
bytu -
v rodině přátel žít.
Děkuji, Bože,
že s nimi mohu být...