Datel a kukačka

Kukačkovi byli u Datlových na návštěvě. Po marinovaných červech a březovém kvasu se pan Datel zvedl.
„Promiňte vážení, nějak se mi udělalo nevolno, musím si odskočit.
Pan Kukačka vstal a dvorně se uklonil:
„Myslím, drahé dámy, že ani nám by trocha čerstvého vzduchu neuškodila,“ pohlédl obdivně na paní Datlovou.
„Půjdu velmi ráda,“ zašvitořila Datlová. Už dlouho ji nepozval takový štramák na procházku lesem.
„Promiňte, pobolívá mě hlava, mohla bych si tu někde odpočinout?“ řekla paní Kukačková.
„Samozřejmě,“ přetéká Datlová ochotou. Vidina, že budou s panem Kukačkou v lese sami ji nadchla. Procházce s takovým štramákem, jako byl pan Kukačka nemohla odolat. Nebyla proti malému flirtu.
„Prosím, tady,“ zavedla ji do ložnice. „Opatrně, moje děti,“ ukázala s pýchou na košík s vajíčky. „Jen si udělejte pohodlí.“
Když se vrátili Kukačka s Datlovou z lesa, seděl už Datel vedle Kukačkové v obýváku a držel jí na čele studený kapesník.
„Paní Kukačkové je velmi zle,“ povídá.
„Drahý, asi jsem nemocná. Nemohli bychom už jít?“
„Samozřejmě drahoušku,“ povídá Kukačka a potají mrkne na zrůžovělou Datlovou.

Za měsíc přiběhne žárlivec Datel ke Kukačkům a huláká na celý les. „Vylez ven, ty proutníku! Vyřídíme si to jako pták s ptákem! Dostaneš na zobák.“
Kukačka vyleze ven a zcela klidně povídá: „Ne tak nahlas! Copak se stalo, sousede?“
„Ty se ještě ptáš? Přežilo nám jen jedno dítě, a to jako by ti z oka vypadlo!“
„Počkej sousede. vysvětlím ti to. Vím, co myslíš, ale mýlíš se.“ A odvedl Datla kus stranou.
„Čekám,“ odpověděl odměřeně Datel.
Kukačka se naklonil k Datlovi a řekl mu:
„Za vším hledej ženu.“

A co z toho plyne?
Nikdy si nezvěte kukačku do bytu. Nevykrade vás, ale kdoví, co tam po sobě nechá.