Kovové ozvěny v srdci

WhiteSkull:
...není o tobě ...je o životě ...kterej bolí ...

Levandule:
Máš pravdu. A když bolí někoho, koho mám ráda, tak bolí i mě...

Cecilka:
...podařilo se mi polknout...
)

JardaCH:
... to doufám, že není o tobě ... už jsem se lekl ...

Miskitka:
já bych to ukončila tím „mrtvým tichem“, lépe by tak vyznělo to ublížení. Všichni se někdy musíme zvednout sami a přejít bolest, kterou někdo napáchal.

shrek1979:
... nekričím, nebrečím
na kolenou neklečím
ani soudnost svoji neztrácím
jen když mě raníš ...
někde uvnitř ... krvácím krásně bolestná )

smudlinek:
Nádhera! Jsi báječná, naprosto bez debat.

Mourek:
Je třeba za každou cenu chytat ty rány dál?
Proč nenamířit svoje zbraně, nevydat povel „pal“.
Kovově v komoře srdce asi i potom bude znít.
Však cizí kovové nábojnice tam nebudou už místo mít.

Konec konců:
Pěkně smutná.

isisleo:
..jo.. život je někdy pěkná mrcha..

HarryHH:
Levandulko, .... levandulová ....
trošku jsem tě zanedbával / maličko jsi se mi zdála přeslazená láskou a optimismem ... což je dost v konfliktu s mou realitou /
ale tahle básnička .... ta je reálná .... až moc ...
/jakobych ji prožil já ... a o to jde v básních ... především ... /
Dík ...