Modernizace

Na jednom mraveništi uprostřed lesa se sešli nejrovnější z rovných mravenců na sněm.
„Poslouchejte!“ pronesl na úvod mravenec zvaný Vejtaha. jsme jen malé mraveniště uprostřed lesa a oproti jiným mraveništím kolem nás jsme hrozně zaostalí. Těch pár turistů, co nám občas vylepší ekonomiku sem jezdí, aby se podívali na skanzen. Naše mraveniště vypadá jako rozpadlá pyramida, přinejlepším jako sloní lejno! Musíme s tím něco udělat!“
„No dobře, ale co?“ zeptal se mravenec zvaný Zpátečník. „Přece nebudeme měnit architekturu ověřenou generacemi našich předků! Bude se v tom pak dát vůbec žít?“
„O tom vůbec nepochybuj! ozval se Stavitel. je vidět, že jsi nebyl nikdy za hranicemi našeho mraveniště, když máš tak zaprděné názory! Tam už dávno nestavějí jen z hlíny! Slyšel jsi někdy o megamraveništi na Západním smeťáku? Tak stavějí z železa, aluminia a skla. Jejich mraveniště mají okna, jsou pevná a přitahují dokonce člověka, který tam vozí neuvěřitelné množství potravin až pod nos. To je život, ne to naše pachtění!“
„Dobře, ale co byste chtěli!“ ozval se Váhavec. To se máme všichni přestěhovat na Smeťák, nebo co? Mě se tady líbí! Čerstvý vzduch, kvalitní strava, práce v lese ..“
„Tak, tak,“ přikyvoval Zelený.“Ještě bys tu nakonec začal rozdělávat oheň!!!“ dštil síru na Stavitele.
„No jo, venkovští burani!“ vmísil se do diskuse Podnikatel. „Přece se nemusíme nikam stěhovat, chce to jen vaši tvrdou práci, trochu toho utahování opasků a mého filipa. Mám totiž nápad.“
„A jaký?“ zeptali se sborem ostatní mravenci. Věděli, že podnikatel nikdy nemluví do větru.
„Přemýšlejte! Jak vznikají Smeťáky?“
„No jak, no jak .. Teoreticky je to naprosto jasné. Prostě na malý smeťák vozí lidi další a další odpadky, až je z toho velký Smeťák,“ prohlásil Profesor. „Nechápu, kam tím míříš,“ podíval se nechápavě na Podnikatele.
Podnikatel se stavitelem byli už předem dohodnuti a tak měli jasno. Navíc už upekli dohodu s Architektem ze Západního Smeťáku. Jedině tam umějí lidi podnikat. Ti z východního pralesa a jižní pouště jsou nebezpeční fanatici.
„No jo, teoretik,“ prohlásil přezíravě Stavitel. „Fakt to tady nikomu nedochází? Potřebujeme přece oživit naši ekonomiku. A na to nestačí ty naše kladkostroje z Východu.“
„Nechápu, kam míříte,“ zeptal se Bojovník. Snad byste nechtěli zavádět v mraveništi ohřev z pálení oleje? Zvýšila by se naše závislost na východních a jižních barbarech.“
„Ne,“ prohlásil Podnikatel. „Naše záměry jsou čisté. Zvýšíme naopak vývoz ze Západu. Na dluh.“
„A co budeme dovážet?“ zeptal se podezřívavě Profesor.
Podnikatel se zhluboka nadechl a slavnostně pronesl:
„Odpadky. Založíme si vlastní Smeťák. Chce to jen udělat malý základ, zbytek udělají lidi. Jsme blíž k cestě, než Západní Mraveniště. Lidi nebudou jezdit tak daleko. Za pár let Západ doženeme a předeženeme! Pak budeme žít v blahobytu. Pozvu Architekta ze Západního Mraveniště. Je dobrý, uznávaný a za peníze všeho schopný.“
„Takže schváleno,“ uzavřel celou záležitost stavitel.
„Já chci referendum!!“ vykřikl Profesor, kterého štvalo, že na to nepřišel sám a chtěl se aspoň trochu přiživit.
„V žádném případě! Kam bysme došli, hlasovat o každé prkotině,“ řekl autoritativně Stavitel. „Sněm se rozpouští.“