Bez semaforů
... jsou některá lidská rozhodnutí... Věnováno Macešce
» autorka: Levandule |
Jako pruhovaná zebra
je lidstvo... člověk...
Jen přechod mezi bílými a černými pruhy
je bez semaforů
Neexistuje vnější kontrolka,
která Ti řekne STŮJ,
dál ohrožuješ svoji duši!
(a duše dalších lidí...)
... a přátelské slovo nestačí ...
Ještě jsi nenašla
své vnitřní slunce
(hádej proč?)
Tak zbývá jen nemoc,
únava, bolest... začarovaný kruh
a na jeho kraji
pozlacený havran minulosti
zve Tě na bezstarostný let
(zlatá tma láká známou náručí
... a ostrými drápy trhá
podsadu budoucnosti ...)
Zakrvácená a zlámaná pírka
usedají na dno duše
a vlastními slzami zahajují
nezbytný proces tlení
(bolest musí vyhnít,
aby skončila...
či dala růst něčemu novému...)
je lidstvo... člověk...
Jen přechod mezi bílými a černými pruhy
je bez semaforů
Neexistuje vnější kontrolka,
která Ti řekne STŮJ,
dál ohrožuješ svoji duši!
(a duše dalších lidí...)
... a přátelské slovo nestačí ...
Ještě jsi nenašla
své vnitřní slunce
(hádej proč?)
Tak zbývá jen nemoc,
únava, bolest... začarovaný kruh
a na jeho kraji
pozlacený havran minulosti
zve Tě na bezstarostný let
(zlatá tma láká známou náručí
... a ostrými drápy trhá
podsadu budoucnosti ...)
Zakrvácená a zlámaná pírka
usedají na dno duše
a vlastními slzami zahajují
nezbytný proces tlení
(bolest musí vyhnít,
aby skončila...
či dala růst něčemu novému...)
» 11.05.2007
» komentářů: 11
» 11.05.2007 - 12:34
Marcella:
... růže upustila trny ...
... růže upustila trny ...
» 11.05.2007 - 12:47
G.P.:
Jestli tohle budeš, Maceško, číst, opravdu se nad tím zamysli. Tahle báseň vznikla z bolesti, strachu ... Z pochybností o podstatě slova „přátelství“ a „loajalita“. Z dlouhých rozhovorů na tohle téma a z bezradnosti. Je spousta otázek a chybí odpovědi... A odpovědnost za svá rozhodnutí si přece stejně neseme my sami ...
Jestli tohle budeš, Maceško, číst, opravdu se nad tím zamysli. Tahle báseň vznikla z bolesti, strachu ... Z pochybností o podstatě slova „přátelství“ a „loajalita“. Z dlouhých rozhovorů na tohle téma a z bezradnosti. Je spousta otázek a chybí odpovědi... A odpovědnost za svá rozhodnutí si přece stejně neseme my sami ...
» 11.05.2007 - 12:59
Marcella:
... mnohdy je přátelství věrnější ... než láska
... šperk hodně vzácný ...
... a já ho pyšně nosím v srdci ... díky vám
... mnohdy je přátelství věrnější ... než láska
... šperk hodně vzácný ...
... a já ho pyšně nosím v srdci ... díky vám
» 11.05.2007 - 13:54
JardaCH:
... bolest musí vyhnít ... jako všechen ten balast ... něha ... touha ... a pak snad ... ne ... jen přijde nová ... nová ... nová ...
... Jardův páteční kurz optimismu ...
... bolest musí vyhnít ... jako všechen ten balast ... něha ... touha ... a pak snad ... ne ... jen přijde nová ... nová ... nová ...
... Jardův páteční kurz optimismu ...
» 11.05.2007 - 15:12
Levandule:
Marcellko – moc si toho vážím, Jardo – máš pravdu, Pavle – díky... :-*
Marcellko – moc si toho vážím, Jardo – máš pravdu, Pavle – díky... :-*
» 11.05.2007 - 15:20
paranoidandroid:
Je to hodně opravdové...neznám Tě, Levandule, ale ty určitě musíš vědět, co to je bolest..
Je to hodně opravdové...neznám Tě, Levandule, ale ty určitě musíš vědět, co to je bolest..
» 11.05.2007 - 19:15
WhiteSkull:
...něco na tom bude ...
...něco na tom bude ...
» 11.05.2007 - 21:21
Čekanka:
Hodně pravdivá a smutná báseň...
Hodně pravdivá a smutná báseň...
» 14.05.2007 - 13:48
whiolet:
co na to říci mám když slova jsou zbytečná???
co na to říci mám když slova jsou zbytečná???
» 14.05.2007 - 13:51
carodejka:
Krasne jsi stvorila dilko, libi se mi.Z
Krasne jsi stvorila dilko, libi se mi.Z
» 15.05.2007 - 21:36
Konec konců:
Hodně si z těchto slov odnáším, dílko jsem si četla ne jednou ... hodně mi to připomíná, v trochu jiném, že je asik tady myšleno, to je jedno ...
Hodně si z těchto slov odnáším, dílko jsem si četla ne jednou ... hodně mi to připomíná, v trochu jiném, že je asik tady myšleno, to je jedno ...
Předchozí: Cizí úsměv | Následující: Každoměsíční melancholie