Dveře do snu
… mé nové nejmladší dcery (dcery Pavla)… mění můj dosavadní domov na nový… ale…
» autorka: Levandule |
Každý si v sobě nosí svou ulitu
Já mám kostku,
ve které se schovávám
před celým světem
Svůj stud z únavy
nehty vrývám
do prostěradla
(z rohu do rohu
zpytuji svědomí)
Okno do nebe
a dveře z Lucčiných obrázků
- jsou na nich její sny
(i nový domov)
Budu se stěhovat do toho snu
(jednou)
Jenže…
Stěny mé kostky jsou tolik pevné
(letitý domov)
… vrostlo do nich mé soukromí …
… suchou větev obrůstá břečťan
a bílý nábytek voní jarní trávou
ze štětce minulosti
(sama jsem si pomalovala zadní části nábytku u postele)
A Ty… mi s lehkostí sobě vlastní
jen tak do mobilu říkáš,
že Ti nevadí, že se přistěhuji i s únavou,
že ji prostě vyženeme…
Obyčejná slůvka
o obyčejných pocitech
strachu… únavě… domově…
se mění, na Tvých dětských rtech, Lucinko,
v zaklínadlo – to zvládneme…
Budeš asi čarodějka… po mně
… protože jsi kostku změnila v kouli,
která se může bezstarostně kutálet
z Prahy k Tobě do domečku
a zase zpět…
dokud se neusadí…
(Ty víš, že to pro mě není lehké…
protože tu musím nechat svoji dceru…)
Já mám kostku,
ve které se schovávám
před celým světem
Svůj stud z únavy
nehty vrývám
do prostěradla
(z rohu do rohu
zpytuji svědomí)
Okno do nebe
a dveře z Lucčiných obrázků
- jsou na nich její sny
(i nový domov)
Budu se stěhovat do toho snu
(jednou)
Jenže…
Stěny mé kostky jsou tolik pevné
(letitý domov)
… vrostlo do nich mé soukromí …
… suchou větev obrůstá břečťan
a bílý nábytek voní jarní trávou
ze štětce minulosti
(sama jsem si pomalovala zadní části nábytku u postele)
A Ty… mi s lehkostí sobě vlastní
jen tak do mobilu říkáš,
že Ti nevadí, že se přistěhuji i s únavou,
že ji prostě vyženeme…
Obyčejná slůvka
o obyčejných pocitech
strachu… únavě… domově…
se mění, na Tvých dětských rtech, Lucinko,
v zaklínadlo – to zvládneme…
Budeš asi čarodějka… po mně
… protože jsi kostku změnila v kouli,
která se může bezstarostně kutálet
z Prahy k Tobě do domečku
a zase zpět…
dokud se neusadí…
(Ty víš, že to pro mě není lehké…
protože tu musím nechat svoji dceru…)
» 15.05.2007
» komentářů: 22
» 15.05.2007 - 07:57
Zamilovaná do nezamilované doby:
coto coto?
coto coto?
» 15.05.2007 - 08:17
Alci:
... život je občas pěkně zamotanej ... dávejme dětem lásku a zase lásku ... nikdy je neztratíme ... zlatíčka ! Děti patřej všem (svým způsobem) !
... život je občas pěkně zamotanej ... dávejme dětem lásku a zase lásku ... nikdy je neztratíme ... zlatíčka ! Děti patřej všem (svým způsobem) !
» 15.05.2007 - 08:25
WhiteSkull:
...to zvládnete ...:) ...
...to zvládnete ...:) ...
» 15.05.2007 - 09:25
Lizzzie:
cítím v tom tolik maminkovské dobroty až se mi po té mé, co je na služební cestě začalo stýskat:)
cítím v tom tolik maminkovské dobroty až se mi po té mé, co je na služební cestě začalo stýskat:)
» 15.05.2007 - 12:20
Marcella:
... děti potřebují lásku ...
... děti potřebují lásku ...
» 15.05.2007 - 16:01
Rádoby zoufalá:
Ta je moc krásná:-)
Jinak Tě absolutně chápu – mně jenom změnili v kuchyni lino a dům odnaproti natřeli na nějakou divnou barvu a já se cítím absolutně vyděšená tou závratnou změnou. Těžko se přizpůsobuji:-)
Ta je moc krásná:-)
Jinak Tě absolutně chápu – mně jenom změnili v kuchyni lino a dům odnaproti natřeli na nějakou divnou barvu a já se cítím absolutně vyděšená tou závratnou změnou. Těžko se přizpůsobuji:-)
» 15.05.2007 - 19:14
Navire:
Skvěléééé! Obrousit hrany kostce vážně nedokáže jen tak někdo, na to vem jed!:o)
Skvěléééé! Obrousit hrany kostce vážně nedokáže jen tak někdo, na to vem jed!:o)
» 15.05.2007 - 21:01
Lota:
...vidíš, já mám taky svůj svět...nemá hrany, to je lepší...jako ta koule...mám okruh...okruh veřejné samoty...
...vidíš, já mám taky svůj svět...nemá hrany, to je lepší...jako ta koule...mám okruh...okruh veřejné samoty...
» 15.05.2007 - 21:29
j.c.:
snadno vzít nábytek, co vlastni zdoben malbou
tretek pár, kouli či kostku obehranou,
prostěradlo, polštář a něco na přezutí,
však nejtěžší je vždy – to rozhodnutí
***
Jiří senior
snadno vzít nábytek, co vlastni zdoben malbou
tretek pár, kouli či kostku obehranou,
prostěradlo, polštář a něco na přezutí,
však nejtěžší je vždy – to rozhodnutí
***
Jiří senior
» 15.05.2007 - 21:34
Konec konců:
Ach Levandulko, básenka je to moc překrásná, některá slova, jako bys mi vzala z úst ... cítím ale jistou bolest, snad stesk, ... asik víš. Dnes je špatný den, krom teho, že mě bolí záda, za krkem, moje pitomá skoliosa ...atd. život je pes, ale umí být i peříčko, jak jsem už někomu psala. Co se to dnes děje. ... plácám ... promiň, vždyť se to sem ani nehodí. Ta básen má v sobě velmi, velmi mnoho a tak ... je ve mně spousta zamyšlení, přemýšlení, možná i výčitky .... Hezký večer Tobě a Pavlovi.
Ach Levandulko, básenka je to moc překrásná, některá slova, jako bys mi vzala z úst ... cítím ale jistou bolest, snad stesk, ... asik víš. Dnes je špatný den, krom teho, že mě bolí záda, za krkem, moje pitomá skoliosa ...atd. život je pes, ale umí být i peříčko, jak jsem už někomu psala. Co se to dnes děje. ... plácám ... promiň, vždyť se to sem ani nehodí. Ta básen má v sobě velmi, velmi mnoho a tak ... je ve mně spousta zamyšlení, přemýšlení, možná i výčitky .... Hezký večer Tobě a Pavlovi.
» 16.05.2007 - 08:46
Čekanka:
A bude zase líp....určitě
A bude zase líp....určitě
» 16.05.2007 - 09:19
JardaCH:
... máme svůj svět zaběhnutej a důvěrně známej ... těžko přijímáme změny ... ale někdy to jinak nejde ... a tahle změna je dobrá ...
... máme svůj svět zaběhnutej a důvěrně známej ... těžko přijímáme změny ... ale někdy to jinak nejde ... a tahle změna je dobrá ...
» 16.05.2007 - 10:40
G.P.:
Víš Ty co? Dáme Ti barvy a štětce a taky celou jednu obrovskou stěnu, aby sis na ní mohla namalovat svůj nový domov...
Víš Ty co? Dáme Ti barvy a štětce a taky celou jednu obrovskou stěnu, aby sis na ní mohla namalovat svůj nový domov...
» 16.05.2007 - 15:34
s.e.n:
Stačí jedna soukromá stěna a budeš jako v ráji.Jsem názorů jako Pavel.
Stačí jedna soukromá stěna a budeš jako v ráji.Jsem názorů jako Pavel.
» 16.05.2007 - 16:35
Koprtinka:
Já se stěhovala sedumkrát Baťoh, pár věcí, knížky a psa... Ale udělat ten krok, mi někdy trvalo... Ty už máš přece přes práh daleko překročeno.
Já se stěhovala sedumkrát Baťoh, pár věcí, knížky a psa... Ale udělat ten krok, mi někdy trvalo... Ty už máš přece přes práh daleko překročeno.
» 21.05.2007 - 21:48
Rozárenka:
Levandulko...nemám co říct, neznám ten pocit, ale držím pěsti, a posílám pár chomáčků bílýho štěstí směrem ku Praze, zítra si je vyzvedni na Karlově mostě u malíře obrázků:) pa..!
Levandulko...nemám co říct, neznám ten pocit, ale držím pěsti, a posílám pár chomáčků bílýho štěstí směrem ku Praze, zítra si je vyzvedni na Karlově mostě u malíře obrázků:) pa..!
» 21.05.2007 - 23:50
Bajík:
Myslela jsem že vzplanu, létaly na mě nebezpečné jiskry.
Dobrý pocit.
Myslela jsem že vzplanu, létaly na mě nebezpečné jiskry.
Dobrý pocit.
» 23.05.2007 - 18:21
HarryHH:
Čim víc stárneme, tím více ze změn máme strach a tím méně jsme ochotni je akceptovat ,
..... bojím se toho období kdy budu již tak starý,
že nebudu schopen žádné změny .... vyjma té definitivní ...
Čim víc stárneme, tím více ze změn máme strach a tím méně jsme ochotni je akceptovat ,
..... bojím se toho období kdy budu již tak starý,
že nebudu schopen žádné změny .... vyjma té definitivní ...
» 25.05.2007 - 14:38
lonely.princess:
EMT...jsem přemýšlela:-)Extra Moc Tleskám.-)
a věřím,že budu líp:-)
a posílám pár náplastí levandulových:-)
EMT...jsem přemýšlela:-)Extra Moc Tleskám.-)
a věřím,že budu líp:-)
a posílám pár náplastí levandulových:-)
» 27.05.2007 - 14:53
Lucyane:
nevím,co bych měla dodat...tento pocit jsem ještě nezažila, ale věřím, že to není jednoduché opustit to,co už jsi jednou budovala...Přeji hodně štěstí:)
nevím,co bych měla dodat...tento pocit jsem ještě nezažila, ale věřím, že to není jednoduché opustit to,co už jsi jednou budovala...Přeji hodně štěstí:)
» 07.06.2007 - 14:42
vapiti:
Báseň je mi velmi blízká, mému srdci se taktéž stýská při pomyšlení na cestu, která ho očeká – odloučení od domova. 100 km není zas tak mnoho, ale nové stěny, noví lidé, nové město, jiné stromy.
Držím palce ať to brzy dopadne a tvary Tvé kuličce co nejhladší. Kostky dnes nejsou v módě. )
Báseň je mi velmi blízká, mému srdci se taktéž stýská při pomyšlení na cestu, která ho očeká – odloučení od domova. 100 km není zas tak mnoho, ale nové stěny, noví lidé, nové město, jiné stromy.
Držím palce ať to brzy dopadne a tvary Tvé kuličce co nejhladší. Kostky dnes nejsou v módě. )
» 07.06.2007 - 16:08
lucy1:
Moc hezké (brečím) dojalo mě tvá slůvka.
neboj třeba Lenka změní svůj názor třeba půjde snámi ikdyž je to jen teorie je hezká kdyby,kdyby ale to se asi nestana přesto můžeš doufat a cítít sní co vše ti po drátu sms napíše nebo po telefoní lince zavolá nového. NEBOJ TVOJE ÚNAVA SE ZMĚNÍ V HŘEJIVOU LÁSKU A V ODPOČINEK KTERÝ SI DO TEĎ NEZAŽILA:-*
Moc hezké (brečím) dojalo mě tvá slůvka.
neboj třeba Lenka změní svůj názor třeba půjde snámi ikdyž je to jen teorie je hezká kdyby,kdyby ale to se asi nestana přesto můžeš doufat a cítít sní co vše ti po drátu sms napíše nebo po telefoní lince zavolá nového. NEBOJ TVOJE ÚNAVA SE ZMĚNÍ V HŘEJIVOU LÁSKU A V ODPOČINEK KTERÝ SI DO TEĎ NEZAŽILA:-*
Předchozí: Zasypaná touha | Následující: Cizí úsměv