Prstem duše

Píši vám
na virtuální skla
prstem duše
Nic víc, nic míň

Vy... mi však dáváte víc

Do skla zdí
mé únavy
dlaněmi vtlačujete květy lásky
Někteří mi říkáte
lidský anděl, královnička...

Tak to ale není
Vždyť vám jen vracím
zrcátka vašich slov
a vlnění vašich srdcí

Jen.
Zvláštní...
Díky vám se cítím
se svým JEN
jako z nejbohatších lidí

Často vám píši
jen uvnitř své kůže
bez hlasu
bez klávesnice
už i bez slz...

Vy přesto slyšíte
a kropíte mě na dálku
pochopením

Pochopení
je nejvzácnější občerstvení
duševních sil
a povzbuzení pro tělo
(i když to má občas jinou cestu)

Tak jen čekám v těle,
kdy mi dovolí zase objímat
... Ale duše, ta je šťastná,
protože se jí dotýká
tolik upřímných dlaní,
plných křehkosti motýlích křídel
v básních, vzkazech, dopisech
svázaných modrou stužkou
s voňavou růží všednosti
na cestě s bílými oblázky
mezi literským světem
a Tvojí náručí...