Proužky světla

Po dlouhých měsících ke mně přichází... pomaloučku – polehoučku... nový doušek energie
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Proužky světla
stínají hlavičky smutkům

... v Tvých očích,
na zeleném obraze před usnutím,
v mém srdci ...

Křídla světélkující energie
v mých buňkách
zase zvedají koutky úst
směrem nahoru
(miluji tato sebeodhalení,
která po několika měsících
opět otvírají brány
vězení únavy)

Proužky světla
odráží stopy mé chůze

Je nepřenosný
pocit těžké únavy,
pro který nejsem schopna
vnímat ani bolesti v těle,
pocit, kdy svaly cítím
jen jako vzduchovou bublinu
pod kůží...

Proužky světla naděje
rozžaly svíce úsměvů
přicházejících dnů

Připadá mi,
že snad rozkvetl i kyslík,
který dýchám,
protože každým nadechnutím
ve mně víc a víc
voní světlo slunce...
Jeho proužky
si vplétám do duše...
» 01.06.2007
» komentářů: 13

» 01.06.2007 - 08:06
lonely.princess:
...bré ránko:-)...
...krásná a provoněná:-)
kuji:-)MTMR!
» 01.06.2007 - 08:08
WhiteSkull:
...:) ...
» 01.06.2007 - 09:29
Najlin:
nádherně popsáno... )
» 01.06.2007 - 09:45
vapiti:
Přeji ať podobný pocit přetrvá co nejdéle.
Metafora rozkvetlého kyslíku, který dýcháš je nádherná. Pohladila duši mou, která prochází černo-černou tmou.
» 01.06.2007 - 09:56
Marcella:
... milá ... to jsem ráda ... jsi se načekala ... krásný den ...
» 01.06.2007 - 15:04
kavec:
.......už se mi podařil tajtrlíček a takových maš u mně 100 Kavec
» 01.06.2007 - 17:03
marllichy:
Teď jsi mi udělala radost ... vážně ... krásné dny!
» 02.06.2007 - 00:05
Siorak:
Ahoj. Promiň, že ti to píši tady. Už jsem z těch nefunkčních vzkazů unavený.
K PET láhvi – nemyslel jsem to tak doslova. Sám sebe přirovnávám k PET lahvi (ty se taky mimochodem pálit nemají, ale recyklovat).
A říkám tím, že nechci kremaci svého těla, ale uložení na biorecyklační dvůr (hřbitov) a nechci hrob s kytičkami, protože je to jen umělá příroda. Raději mám obyčejnou trávu.
Asi jsem to s těmi alegoriemi přehnal.
» 02.06.2007 - 07:58
Siorak:
Levandule, je to v pohodě. Nevím proč, ale cítil jsem potřebu k tomu něco dodat. Nejsem nějaký odpůrce žehu. Jenom když mi umřel táta, měli jsme dost pochybností o způsobu léčení a tělo bylo spáleno, než bys řekl švec. Navíc si máma nechala urnu doma. To mi příjde, že se s ním tímto způsobem nemůže rozloučit. Dokonce o ní mluví tak, jakože je to on. Je to složité.
» 02.06.2007 - 11:47
Trdlo:
Levandule, ty jsi vážně léčivka, vždycky napíšeš něco, co je jako obklad z bylinek na rozbolavělý myšlení...
je krásně pozitivní, tahle tvoje, bohužel se mi na konci uprostřed toho rozkvétání vybavil můj první ranní pohled do zrcadla, na opuchlý oči, usmrkanej nos a prokýchaní se do dne, no jo, ráj pro alergiky nastal:))
» 03.06.2007 - 04:37
Zamilovaná do nezamilované doby:
já věděla že ta krása duše nebude jen tak...samosebou... :-b mtr
» 03.06.2007 - 19:31
Julie Park Rock:
líbí se mi už i ta anotace – doušek energie...bezva
» 03.06.2007 - 19:41
Liv:
Je krásná. Při rozkvetlém kyslíku jsem se taky dobře nadechla, víš, já mám nemocné plíce. Tak to byl nádech!
Předchozí: Slepec | Následující: Rosotání

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku