Za mřížemi svého života

Zrozena do vězení
křiku a násilí

… žila v černé lahvi
(při útěcích otvorem pro zátku
ji kluzké stěny vrátily vždy zpět)

Vdala se do růženínu,
kterým vystlala cestu
svého srdce k jeho
(netušila, že to cílové je zmrzlé)

Nemoc jí roztrhala
pavučinu snů,
jež v sobě léta spřádala
ostrými jehlami samoty

A děti… jako růže…
voněly i bolely

Už nestíhala počítat
facky života,
když On přišel
s rohlíky a šunkou

Sytý hladovému nevěří
… dokud s ním nezažije
obyčejnou svačinu pod kůží

Tak nějak se ve ztracené genetice
zrodila žena

A nehezký mořský koník
pro ně vytancoval lásku
ze dna moře zamknuté budoucnosti

Museli spolu i každý sám
spálit mnoho mostů,
aby mohli tiše čekat,
zda se bradavice jejich cest
zahojí
nebo začnou nekontrolovaně
bujet
do nádorů nových problémů

Životní lékař přešil
některé průsečíky vztahových siločar

Ji ukřižoval na bílé stěně
jeho čtyřsrdeční nestejností

Krev lásky
hledá cestu mezi polštářem a dveřmi

… a bojí se ztratit poslední,
co zbývá …
domov ve svém vězení …