V meziřádcích duše

Chytám linky dnů
lemující moji auru
a snažím se do řádků
napsat svůj život

V meziřádcích
mi tancuje duše
Tahá má lidská písmena
za nohy, lechtá je pod žebry,
laškuje se vší vážností,
kterou nalezne v inkoustu
srdce

A často rozšmudlá
můj text smíchem
Pak nevím,
co jsem napsala …
(asi odtud moje problémy
s pamětí?)

Jen v několika tečkách,
nasypaných mezi myšlenky,
se cítí dobře
Je v nich tajemství,
které sama zakódovala
do mé knihy života

„Kdo si hraje, nezlobí“
Tak jí dávám gumu
a ona mizíkuje kostrbatost
mého růstu,
maluje do mých slov dokonalost,
kterou však znám jen
z jejího vyprávění

Teď se směji já