V kapce pláče

Za oknem mi pouštíš
cédéčka deště, Bože,
a já infantilně trhám
kopretiny z toaletního papíru
(lepím je na monitor,
aby mé básně
konečně zavoněly štěstím)

Šňůry mokrých provázků
spojují Tvé nebe
s mýma očima
a v duši vážou uzlíky,
kterými se těžce polyká
život

Chodím bosa v loužích
svého osudu,
bábovičky se mi vždycky
roztečou

Za nehty si sázím
ze zimní vody sněhuláky
pro tlumení škrábanců
vzteku

Moje osobní pedikérka
na mě nepřítomně hledí
ze zrcadla slzy,
kterou se snaží roztrhnout

Pod koncertem deště, Bože,
uvězněna ve vlastní kapce pláče,
oblékám ruce jejími vlhkými stěnami
s prosbou
pomoz, prosím…

… a z nebe padá vločka
slunečních paprsků …

Zahřeje?