Dveře kůže ... bez kliky

Neuvidíš růst
maminčino bříško
Nemůžeš klepat
na dveře její kůže
a ptát se
budeš ségra nebo bráška?

O šanci mít sourozence
Tě připravil
osud zákonů a nezákonů
lidského nadvědomí
neznámých veličin…

Rosa Tvé bolesti
těžkne otazníky,
na které nikdo
nezná odpověď

Zvykla jsem si na berličku
„asi to tak má být“
(a život mi po dlouhých letech
z ničeho nic odpoví)

Čím živější je otázka,
tím vzdálenější odpověď…

Na hřbitově svých otazníků
mám ty nejvzácnější květy odpovědí

… Ale kdo vydrží čekat? …

Víš, princezno,
v tom je ten paradox života
… živé občas umírá,
aby to mrtvé jednou ožilo…
(jinde, jinak… pro někoho jiného…
pro nás v jiném čase, v jiné formě…)

Jak Ti předat vlákna
všeho lidského a nadlidského?
… Ta pavučina SMÍŘENÍ
je v koutku duše
každého z nás

Zkus ji, prosím, najít…