Hudba bosého rána

Ráno si obléklo růžovou košili,
lidské pole nářků voňavkou polili,
metro zdobila chrastítka zralých máků,
tašky odnášel snad mužský úsměv v saku.

Stydlivost jsem do kapsy trávy zavřela,
bylo mi báječně, i teplo docela,
když nahost mi přikrylo křehké svítání
při hudbě rosy, vrabčáků a mňoukání.

Na rtech mi ševelil z dálky Tvůj polibek,
den přicházel zvolna jako proužkový šnek.
To bosé ráno mě za ruku vodilo,
na rolničky srdce vesele zvonilo.