Klikaté cesty

Od světa je vzdálen svět,
je mužský svět a svět ženy.
V každém roste lásky květ
dva květy, jedny kořeny.

Od květu květ, stovky vět
kde chybí svěcení lásky.
Vět dlouhých mnoho let
co kradou čas na otázky.

Ty budeš bába, já zas děd
naši vnuci se budou ptát.
Přikryl snad lásku vám pléd?
Máš dědu ráda, má tě rád?

Víš, chtěl bych ta léta zpět
léta stále mladé lásky.
Zas na lásku ódy pět
a nemít čas na otázky.

Však plod je tam, co byl květ
uzrálo lásky ovoce.
Z plodu strom, co vydá květ
život plyne rok po roce.

Nechápu podivný svět
kde láska umírá v květu.
Nedočká se zralých let
neplodná léto po létu.

Ty krok vpřed, láska krok zpět
teď ty, láska ještě počká.
Chceš se skvět, budeš se chvět
až tebe se v koutě dočká.