Otevírání hradů

Essylt:
Křídla lidem vázat... to bych si taky přála )

mamina:
uvaž mi taky jedna, prosím )

Daniel S.:
Chci ti přát plnou sklenku,
po zimě tě vidět venku,
jak hledáš poklad pod duhou.
Chci ti přát drogu z něhy,
a nezpevněné v nivách břehy,
kde spát lze s sluncem nad hlavou. Chci ti přát věčné mládí,
byť by život tryskem pádil,
a na trati správné návěstí.
Chci ti přát vodu co pění,
a jedny ruce k pohlazení,
a jednu náruč pro štestí. Tady vidíš, co to dělá, když veršuješ a rýmuješ...

Aglája:
Poeticky jsi to vyjádřila...nechci aby mi bylo patnáct,jen chci mít ten pocit, co tehdy...že všechno je jednoduché, samozřejmé a plné naděje...dát dolů ze zad ten přecpaný pytel.

Jarky:
a co zámky otevírat, to by nebylo lepší a studánky..už se na vás těším, budem se pořád smát a smát a těšit se ze své přítomnosti...

jedam:
Hmmm...také bych jedny parádní chtěl...

G.P.:
Jarko, proboha – jestli se bude pořád jen smát, tam my ostatní ohluchneme...!

carodejka:
Moc pekne..

Konec konců:
... pro život jež nenutí ... tak takhle věta je za všecko ...

jehlaspichlas:
Všude kolem roste pýr,
kopřivy a jiný hvozd.
Uprostřed rozvalin
zazpíval nám taky kos. Na návrší, kde jsou ruiny,
duje, píská severák.
Pod zeminou leží urny,
jiné duše čekaj na zázrak. Staré základy kaplí a kostelů
znají zdejší historii.
Vzpoury sedláků a rebelů
a neřestnou sodomii. Zdrancované vypleněné vesnice
v kobkách lidé umírají.
Plné jsou temné věznice,
na tortuře vězně zpovídají. Církev upaluje kacíře,
všude samí oběšenec.
Cizince obracejí k své víře,
z hvězdáře se stává utečenec. Doba teroru a moru nastala,
není už cesty zpět.
Hurá, smrt nás dostala,
než živit tenhle temnej svět. Všude je bolest a nenávist,
na zdech visel krucifix.
Dávej pozor na závist,
než tě pozře řeka Styx.