U záchranné brzdy

Zkostnatělost
polystyrénových dnů
bručí
do hadí tváře

Nemůže udělat
jediný plazivý krok,
ani se svléknout
pro posunutí hvězd
ve svém srdci

Je to už dávno,
co dokázal překročit
svoji genetiku
a setrvačnost rodu
změnit
v plamínkovou dlaň

Pokorou svázané řasy
do copů dojetí
z každého nadechnutí
se v duši měnily
na oranžové květy
radosti

Duchovno v lehounkých závěsech
lemovalo cestu
nezkrotného šaška
a prsty mámy
byly propleteny
s buclatými konečky
dětské dychtivosti

Dnes…

Rány otvírajících se dveří
dospělosti
a občasné střepy nedoteků
dušičkových smrtí

A víry kolotoče
vařečky v nákupních taškách
drží křečovitě
záchrannou brzdu…

Už příliš dlouho
had ve mně
touží po dalším
sebevývoji
s chechtajícím se červotočem
v mřížkách kostí a svalů
bolavého těla

Už příliš dlouho…

vnitřní vývoj stagnuje