Rodokmen proher

Půl kroku vpřed a šest zpátky,
jsem lidský hlemýžď nebo rak?
Otvírám vínům sté zátky
Jsem vnitřní boháč nebo vrak?

Netoužím po žádných plusech,
nechci nic, jen trochu klidu,
stále však žiji v mínusech,
před nohou věčnou praslídu.

Dusí mě vlastní rodokmen
(ještě že mám Tebe, smíšku),
tak si zas ze mně kousek vem,
propast nemá žádnou výšku...

Tvé dlaně jsou mi studánkou,
zas potřebuji tolik pít...
Proč žebrám vkleče před bankou?
Blízkou bolest chci jen ukrýt

Vejdu do štěrbin ve Tvých rtech,
do třísel Tvého dávání
Čmárám prokletí na svých zdech,
i něco o svém mávání

včerejšku
zítřku

... jedná se však o dnešek ...