Další… a přitom první Štědrý den

Zastavil se mi čas
u pohádky O pyšné princezně
a dýchl na mě kousek dětství

Vánočka rokrájená do dlaní
osobitých světů
(odpoledne přijede i naše
nejstarší dcera)

Poprvé ve Tvém domě…
Pohledem střídám televizi
a výhled do zahrady,
v klíně kočičí mámu Žofku

Mezi tújemi dvojitý odraz
plamínku svíčky
Děti balí dárky
a Ty s nejmladší dcerkou
připravuješ stromeček do stojánku

Taková maličkost –
Lucka přinesla střípek kmínku,
abych si já i kočka čichla
té čerstvé jedlové vůně

Šest lidiček, Žofka, Zrzek, kotě,
tolik štěstí rodinného tepla
a já s mokrými řasami myslím i na babičku,
kterou mi nikdy nebude,
cizí – a přece tak blízká
mému srdci
(naštěstí má svoji milou rodinu)

Dojatá brouzdám myšlenkami
a myslím na všechny ty,
kteří jsou sami, a možná i smutní,
protože bolest a osamění
si nevybírá dny podle kalendáře

Myslím na vás a dusím slzy
marnou touhou osušit ty vaše
a uvítat vás u našeho stolu

Tak alespoň takhle – na dálku
přeji všem
kousíček obyčejného štěstí,
lidského pohlazení
a úsměv do každičkého
všedního dne

S láskou
Věra