Mezi kroky dnů

Za každou mříží září plamínek naděje

Každý má v sobě
svoji mřížku stínů,
a přece za větvičkami strachu
rostou osobní zázračné
květiny,
které provoní život
vždy v ten pravý čas

Vítr každodenních cest
mění sílu a úhly
jednotlivých okýnek
vězení stromu
na večerním chodníku,
když lampa vítá
další noc polštářků
pro trochu odpočinku

A plamen svíčky
znovu a znovu vnáší
dlaně slunce
do unavené duše
pro zítřejší odvahu
usměvavého rána

sedmi kočičích životů

» 26.01.2008

» komentářů: 10

Komentáře (10)

» 26.01.2008 - 15:10

Severka:
Ráda bych k těm kytkám přivoněla...;)
krásná báseň;)

» 26.01.2008 - 16:30

Zamilovaná do nezamilované doby:
dlaně slunce jsou nejkrásnější útek do nebe
a co víc si můžem přát
když tak daleko jsme
od sebe :*

» 26.01.2008 - 16:49

maena:
díky za každé nové ráno...

» 26.01.2008 - 18:45

...kéž by to tak bylo pro každého

» 26.01.2008 - 19:39

Psavec:
Ta se Ti moc a moc povedla.

» 26.01.2008 - 23:05

zzlatý:
Život je pro odvážné...

» 27.01.2008 - 20:54

j.c.:
..přes mřížku stínů pozoruješ slunce, je kdesi daleko, ale máš pocit, že je na dosah... nebo je zcela blízko a ty se jen bojíš že se vzdaluje?
===
Jiří s.

» 30.01.2008 - 16:09

Konec konců:
Pro mne hodně myšlenková básenka.

» 03.02.2008 - 10:21

Pišák:
Má sílu...díky, to potřebujem

» 03.02.2008 - 21:08

vapiti:
kdo umí, ten umí ... a kdo ne, tak č.... - můj případ ... a ještě k tomu s otevřenými ústy ... krásná

Předchozí: Jizvy duše | Následující: Chlupy politiky

ostatní

Chat Soutěže Líbilo se Hry & Hrátky Statistiky Kontakt