Prsty stáří
dnešní skutečný příběh
» autorka: Levandule |
Tak tenké, tenké dlaně
z chudobek a čekání
Žíly ztuhlé trpělivostí
a křehké nevratností lásky
Padesát tři let rozvedená,
osmdesát šest let statečná
Ono tolik let být spojena
s chudobou
zákonitě přináší
hrany názorů
a oblinky slz
Dívám se do rudnoucích
koutků víček,
do cestiček rozechvělých vrásek
a stále jasných myšlenek
… a nevím,
nevím,
jak vysvětlit
jasná pravidla pro rekonstrukci domu
Po sděleném tajemství
od projektantky
- chce skočit pod auto –
přesto volím pevně pravdu
a hledám všechny necesty
jak pomoci babičce
přežít
Voňavý květen
nás opět spojí
a já se stanu
psacím strojem
pro ruce s berlí
Třeba dopis obměkčí
úřední vykřičníky
Možná najdu cestu
mostu k přežití
Zatím jsem požehnala
stařenku přáním
klidného spánku
otevřením těžkých dveří
z kanceláře norem a zákonů
do snu třetí kategorie
Být svědkem
rozhodnutí o smrti
ze strachu
z narušení stojatých vod
vlastního domova
mi vneslo
do krmelce srdce
hladové prsty stáří
Ticho
z ušních bubínků
a smíření
duše
Pláču
jejími slzami
A v duchu doufám,
že dnes už spí…
z chudobek a čekání
Žíly ztuhlé trpělivostí
a křehké nevratností lásky
Padesát tři let rozvedená,
osmdesát šest let statečná
Ono tolik let být spojena
s chudobou
zákonitě přináší
hrany názorů
a oblinky slz
Dívám se do rudnoucích
koutků víček,
do cestiček rozechvělých vrásek
a stále jasných myšlenek
… a nevím,
nevím,
jak vysvětlit
jasná pravidla pro rekonstrukci domu
Po sděleném tajemství
od projektantky
- chce skočit pod auto –
přesto volím pevně pravdu
a hledám všechny necesty
jak pomoci babičce
přežít
Voňavý květen
nás opět spojí
a já se stanu
psacím strojem
pro ruce s berlí
Třeba dopis obměkčí
úřední vykřičníky
Možná najdu cestu
mostu k přežití
Zatím jsem požehnala
stařenku přáním
klidného spánku
otevřením těžkých dveří
z kanceláře norem a zákonů
do snu třetí kategorie
Být svědkem
rozhodnutí o smrti
ze strachu
z narušení stojatých vod
vlastního domova
mi vneslo
do krmelce srdce
hladové prsty stáří
Ticho
z ušních bubínků
a smíření
duše
Pláču
jejími slzami
A v duchu doufám,
že dnes už spí…
» 16.04.2008
» komentářů: 6
» 17.04.2008 - 05:46
Lucie Teru:
Chtěla jsem ti k tomu napsat nějaký komentář....jenže jak popsat co cítím. Je to strašně smutné......že v téhle zemi přestává být člověk jako jedinec důležitý.
Chtěla jsem ti k tomu napsat nějaký komentář....jenže jak popsat co cítím. Je to strašně smutné......že v téhle zemi přestává být člověk jako jedinec důležitý.
» 17.04.2008 - 06:44
gabkin:
Poezie života, nebývá veselá.
Poezie života, nebývá veselá.
» 17.04.2008 - 08:06
Konec konců:
ST je za napsání, dílko velmi emoční, leč reálné. Velmi dobře zachycené a popsané životní situace ...
ST je za napsání, dílko velmi emoční, leč reálné. Velmi dobře zachycené a popsané životní situace ...
» 17.04.2008 - 09:36
WAYWARD:
...ST za slovní obraty a použitá slova a taky za city.
...ST za slovní obraty a použitá slova a taky za city.
» 19.04.2008 - 20:11
drsnosrstej kokršpaněl:
zbývá jen zopakovat po WAYWARDovi: obraty, slova, city... měly by se za to napsat asi vykřičníky, ale ono to křičící reklamu nepotřebuje – radši si to přečtu znovu
zbývá jen zopakovat po WAYWARDovi: obraty, slova, city... měly by se za to napsat asi vykřičníky, ale ono to křičící reklamu nepotřebuje – radši si to přečtu znovu
» 19.04.2008 - 21:31
G.P.:
ty city...ty Tě jednou...zahubí...:-(...blázne...ale Ty víš, že to je to, co na Tobě miluju...:-*
ty city...ty Tě jednou...zahubí...:-(...blázne...ale Ty víš, že to je to, co na Tobě miluju...:-*
Předchozí: Mech lásky | Následující: Eutanázie