Ždibíček pravdy

Jsem jen ždibíček pravdy… proč lež je celá? Děkuji za inspiraci p. Těšínskému…
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Nenesu světlo,
polykám stín,
květy svého dobra
plody svých vin

To já jsem zhřešila,
za názorem stála,
Tvůj neúsměv ušila
a hněvem vzplála

A chameleón rozkvétá
ve svých barvách ještě víc,
Tvou lásku volá do světa,
já už nechci vůbec nic

I kdybych měla ráj celý
a knoflíků na tisíc,
stal se pro mě vesmír šerý,
hodil jsi mně do krajnic

svého cítění

(a dírky vesmíru nějak vůbec nepasují
na nenalezené knoflíky…..)

A bloud si dál kupuje
panenky Tvých zřítelnic,
Tvoje půlka odpluje
ke břehům se jménem Nic

Nic,
které oddenkuje plevelem
lží vlastní dcery svědomí
zítřkům
splněných snů
» 20.04.2008
» komentářů: 4

» 21.04.2008 - 00:02
G.P.:
jsou tři druhy pravd – subjektivní, objektivní a absoulutní... Jedna je špatná, jedna neexistuje. Jen jedna je ta správná...
» 21.04.2008 - 01:07
...pravda je vždycky subjektivní...dva by se měli dohodnout oboustranně na přijatelné pravdě pro oba...
» 21.04.2008 - 08:26
Konec konců:
Mám pocit, že Ti velmi rozmím, v některých větách se jsem totiž úplně našla, vlastně, ... celá báseň mi je tak nějak šitá na míru ... Možná stejný pocit.
» 21.04.2008 - 15:49
gabkin:
Ty – poslyš, kontroluj se, nebo z tebe něco bude a přijdeš o kamarády. Fakt dobrý.
Předchozí: Zrcadlo prázdnoty | Následující: Mech lásky

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.