V krabičce od sirek

Dali jsme sraz u Gabkina,
jeho žena ruce spíná –
co s darmožrouty poezie?
Čas u literu jenom hnije!

Však stačila chvilka pouhá,
Štěpina jen vzdychla – ouha!
V motýla se proměňuje
a básníky obletuje

Bíša jazyk nezastaví,
Lady má zas ruce hravý,
jako chobotnička láká
prsty říká slůvka „plachá“

Básník, co se krátce švihnul,
večeru rád by se vyhnul,
však G.P. sahá po kytaře,
Gabkin maso z niti páře

S kopretinou ve vlasech
opouštíme s Luckou mech,
u ohýnku zpíváme,
až k ránu trochu zýváme

Gabkine – už nenahazuj!
Pohodu z nás i vyzuj!
Musíme zpátky domů –
vypusť svoje stádo slonů!

Bíša v rukou plaketu,
rozstřílení z náletů
humorného koření,
konec Loby mazlení

S rumoananasem v břiše
odcházíme praštěně a tiše,
s šutry z říčky v hlavě
je vesele na Otavě!