Teplomet prázdna

Konec konců:
Ach, jak moc Ti rozumím ... Aj já to tak někdy cítím. Posílám pohlazení a objetí, já vím, není to ta náruč, po které Tvé tělo touží ...

Levandule:
A tímto jsem skončila svoji osmičku básní, kterou jsem napsala v pondělí před usnutím... Několikrát jsem znovu a znovu rozsvítila lampičku... pak už mi mé básnické(?) střevo dovolilo spát
A že jsou smutné? Každý šašek nosí v sobě slzu bolesti... to aby na tváři mohl nosit úsměv

Konec konců:
Pravda, pravada Levandulko ... kéž by těch šálků bylo co nejméně.

...:)

Stavitel mostu přes Rubikon:
krasna miniatura, ti jdou asi pekne od ruky,co?:-)

Zamilovaná do nezamilované doby:
bobisku =* jsem s vami

Bíša:
Osm básní před usnutím!

Luboško:
Levandule
niečo si začala
tak to aj dokonči
chcem vedie´T AKO TO DOPADLO
BUĎ TA LáSKAVá

Lota:
...smutek musí ven, aby v duši bylo zase veselo...

j.c.:
...ještě jedno kliknutí...
a teplomet je vypnut,
již není potřeba...
Jiří senior

Caracol:
hezké