Noční metro

a_tao:
Bohužel nejsou kobky metra vysvěcené chrámy.
Asi nikde na světě.

Romana Šamanka:
to máš ješte dobré, já někdy jezdím domů nočákem – busem

sioned:
Taková industriální poesie...těžkopádné a neosobní..brr

Lorraine:
Noční, neosobní, uzavřený chladný svět...

ivkaja:
asi jsi se vracíval celkem unavený....:-)
Atmosféru jsi vystihl skvěle!

Lota:
...nemám ráda noční cestování Metrem...vlastně ani noční návraty po svých...plížím se podél domů strachem jako stín...ale, že jsi to napsal pěkně, snad ani psát nemusím, vždyť jsi můj oblíbenec, i když to v poslední době nedávám příliš znát ))

Chancer:
Nemám rád pozdní noční návraty domů...v noci dělám radši jiné věci ;-D
Ne, nejsem úchyl! V noci jsem převážně doma a koukám na televizi nebo vysedávám u pc.

Aťan:
Skvěle jsi to podal... (pro jistotu jsem se podíval do slovníku na „poluce“ – a nemýlil jsem se ))

...vzpomínám na tu tíhu mrtvé únavy...jako živá )))...kdysi...

...misím doplnit...až na tu poluci, to ode mě nemůžeš chtít

Siorak:
znečištit, latinsky polluo . Slovo poluce z historických důvodů mělo význam „znečištění“, je vcelku jasné proč. V tomto původním významu jsem to tedy použil.

.K.r.i.s.t.y.:
Já miluju takovýhle věci, který maj takovou specifixkou atmosféru...

Veru:
Jsem jí stísněná...někde uprostřed těžkého neúuniku odkudsi uzavřeného čehosi...

Hančí:
Já si ten náklad ještě někdy vozím autobusem a pocity mám podobné. díky.

s.e.n:
Z práce-je to nehostinné prostředí ,v noci,ale lepší než pěšky.Obrazy básně jsou vykresleny výborně.Dělá to únava a noc.

spare:
Špičková !
Kdo nezažil nepochopí...úplně si mě přenesl do posledního metra, jenom mi chyběli opilci a lehké ženy a veselí turisté z Velké británie.

Dota Slunská:
Skoro až nebezpečné dobrodružství. Doufám, že to máš jen pár zastávek.:)

La Suneteto:
Jo, mělo to svou poezii, metro kolem půlnoci... Občas se mi docela zasteskne...
Ale teprve bus č. 505 byl zážitek! )

cevert:
Já nejsu z Prahy, ale chápu. Jel sem několikrát nad ránem a celkem dost ož..unavenej 1*

Inies:
já kdybych měla psát o návratech z práce domů: Temná ulička mezi domy
beze světla, ozývají se kroky,
kráčím a bojím se ozvěny. Spěšný krok a srdce v krku,
v ruce taška pevně sevřená,
připravená do tváře udeření. Klíče v ruce jako nůž,
kdyby přišel cizí muž
a já nestihla být včas pryč.

drsnosrstej kokršpaněl:
jen zírám, jak to jde taky napsat... neskutečně moc dobrý

Verule:
Tyhle pozdní návraty nikomu nezávidím...Brrr
Napsal jsi to až moc výstižně.