Klíčové dírky

Ta ulice je plná emocí
a já prostě nepůjdu na červenou

Ani do Tvého podvědomí
bez zaklepání nechodím

Nenutím rýži stát na zadních,
ale mám ráda alespoň šuplíčky barev
v kruhu zmatků

Kapesník mám vždy po ruce,
i baterku
Budiž světlo
v činelech tmy
rohových slz

Kolik má úhlů?

Počkej,
máš na límečku chlup
kamarádské kritiky
Už léta žijeme s kočkou
Odtud sedm pohledů na život
krát tři, pět
(konečný násobek není konečný,
nikdy nebude)
Porody, dary, smrt

Náplň v propisce vysychá
I hrdlo,
když křičí zoufalství

Ne, já nepláču

Počítám tečky
na krovkách energetických mostů
mezi lidmi
Takové malé mandaly, víš?
Kolik štětců ještě?

Kdyby Solo Sušice tušilo…
Dávalo by do krabiček místo sirek
Gabkinovy básně
To by bylo teplo na světě…
A tři sirky v podobě minidlaní
pro Popelky ženských smutků

A taky hrst tónů z kytary
místo hřebene
do zcuchaných vlasů vzpomínek

Renovovala bych duši
všem
navždy
pořád
každým pohlazením kamínku

Mlčícím ústům
bych sisinkou nalepila sedmikrásky
a prokrásněla bych
hluchá srdce

Tomu svému pak
nalezenými drahokamy lidskosti
ucpu díry proher,
které rostou v neztráty
každým pochopením
klíčových dírek
básní