Modlitba pro Klárku

Někdy se možná zdá,
že život je ve tvaru žehličky,
nikdo neutírá
slzy té malé holčičky
v Tobě

Někdy se možná zdá,
že sbíráš jen lásky popel,
růže už uvadly,
ze samoty stal se ortel
v dlaních

Někdy se možná zdá,
že umřel Ti svět matek,
telefon mlčí,
v hlavě bzučí zmatek
snů

Někdy si možná všimneš,
že rodič nemusí mít Tvé geny,
a ten, kdo blízko stojí,
hlídá rozkvět mladé ženy
v člověka

Někdy si možná všimneš,
že přísnost plamenů nejen pálí,
jejich hroty
z Tvé budoucnosti vzaly
chlad

Někdy si možná všimneš,
že dům není domovem bez Tebe,
večery s Tebou
jsou schody do rodinného nebe
v souznění

Někdy si možná všimneš,
že naši lásku k Tobě
ani Tvé mlčení
nezmění

Někdy se možná zdá…

Chtěla bych Tvé smutky vyměnit
za perly úsměvů
v Tvých řasách

Někdy si možná všimneš…