Oprátka duše
Sebevrahům… a hlavně jejich dětem. Věnováno: v modlitbách… sobě
» autorka: Levandule |
Křik ticha
životní oprátky
přitiskl jsi
k mé duši
Svou vinou
obtáčíš
mé křižovatky,
aby mě
každé rozhodnutí
popelavě bolelo
Ale já Ti přece
dávno odpustila
Nezlob se,
nemůžu žít
věčně
s Tvojí koulí
genodestrukcí
Dovolila jsem
vyšším soudům
rekonstrukci
své duše
V domově těla
má bydlet
jen světlo, víš?
Tak jsem to chtěla
ještě před narozením
Odpusť…
… i sobě …
A už jdi… táto
životní oprátky
přitiskl jsi
k mé duši
Svou vinou
obtáčíš
mé křižovatky,
aby mě
každé rozhodnutí
popelavě bolelo
Ale já Ti přece
dávno odpustila
Nezlob se,
nemůžu žít
věčně
s Tvojí koulí
genodestrukcí
Dovolila jsem
vyšším soudům
rekonstrukci
své duše
V domově těla
má bydlet
jen světlo, víš?
Tak jsem to chtěla
ještě před narozením
Odpusť…
… i sobě …
A už jdi… táto
» 07.10.2008
» komentářů: 22
» 07.10.2008 - 17:51
Levandule:
Souvisí s předchozí básní...
Souvisí s předchozí básní...
» 07.10.2008 - 18:00
G.P.:
Klid všem duším...živým i mrtvým!
Klid všem duším...živým i mrtvým!
» 07.10.2008 - 18:17
Erion Fate:
nádherná ve svém palčivém tónu
nádherná ve svém palčivém tónu
» 07.10.2008 - 18:23
Hannažka:
Je tam světlo, které září z Tebe!
Je tam světlo, které září z Tebe!
» 07.10.2008 - 19:06
Simísek...:
/je mi to líto, co víc říct.../
/je mi to líto, co víc říct.../
» 07.10.2008 - 19:18
labuť:
Každý je zodpovědný za sebe...i když to druhé potom bolí... Bolavě krásná!
Každý je zodpovědný za sebe...i když to druhé potom bolí... Bolavě krásná!
» 07.10.2008 - 19:24
Psavec:
Smuténková nádhera.
Smuténková nádhera.
» 07.10.2008 - 19:31
Holis:
Smutná,krásně napsaná.
Smutná,krásně napsaná.
» 07.10.2008 - 19:36
Zamilovaná do nezamilované doby:
„A už jdi...táto...“ stejně to takhle nikdy neřeknem ...
„A už jdi...táto...“ stejně to takhle nikdy neřeknem ...
» 07.10.2008 - 20:09
Konec konců:
Smutná básenka, hodně bolavá...
Smutná básenka, hodně bolavá...
» 07.10.2008 - 20:49
Levandule:
Kristýnko... já to tak musím říct... prý... duše sebevrahů se „pověsí“ na někoho blízkého... a chtě nechtě... to nevím... vysává jeho energii... prý... to tak mám...
Kristýnko... já to tak musím říct... prý... duše sebevrahů se „pověsí“ na někoho blízkého... a chtě nechtě... to nevím... vysává jeho energii... prý... to tak mám...
» 07.10.2008 - 22:12
Bíša:
Způsobují bolest mnoha lidem...
Způsobují bolest mnoha lidem...
» 07.10.2008 - 22:14
Myrja:
neskutečně silná, dík
neskutečně silná, dík
» 08.10.2008 - 00:23
vapiti:
těch pár řádků má opravdu sílu ... snad pomohou ... přeji, aby pomohly... k osvobození
těch pár řádků má opravdu sílu ... snad pomohou ... přeji, aby pomohly... k osvobození
» 08.10.2008 - 09:52
Koprtinka:
Přemýšlím, co bych ti milá Levandulko napsala. Snad jen, že vím...
Přemýšlím, co bych ti milá Levandulko napsala. Snad jen, že vím...
» 08.10.2008 - 18:35
s.e.n:
Jímá mně hrůza, ale vím,že proto to psáno není.Má to cíl.
Jímá mně hrůza, ale vím,že proto to psáno není.Má to cíl.
» 09.10.2008 - 08:27
JardaCH:
... snad Tě poslechne ...
... snad Tě poslechne ...
» 09.10.2008 - 16:19
myší královna:
To je jako o mně... můj tatík před deseti lety se zabil... oběsil se.
To je jako o mně... můj tatík před deseti lety se zabil... oběsil se.
» 09.10.2008 - 17:13
Noc17:
Voníš levandulí jako svítání v Provance víš tam je nachové nebe ať pohladí tě křišťálová křídla včel které právě snídají ten fialkový pel mávám ti vůní rozbřezků to abys s hlavou vztyčenou .......... odešel ..krásná báseň...uvízne ve mně dlouho...
Voníš levandulí jako svítání v Provance víš tam je nachové nebe ať pohladí tě křišťálová křídla včel které právě snídají ten fialkový pel mávám ti vůní rozbřezků to abys s hlavou vztyčenou .......... odešel ..krásná báseň...uvízne ve mně dlouho...
» 09.10.2008 - 17:53
cevert:
už za ten popsaný pocit je to ST.
už za ten popsaný pocit je to ST.
» 10.10.2008 - 08:46
Iva Borecká:
Levandulko, taky to tak cítím. Někdy mám pocit, že MUSÍM všechny ty pohromy vydržet právě proto, aby tam na tom druhém břehu byl klid a mír. Máme v rodu dva...*
Levandulko, taky to tak cítím. Někdy mám pocit, že MUSÍM všechny ty pohromy vydržet právě proto, aby tam na tom druhém břehu byl klid a mír. Máme v rodu dva...*
» 14.10.2008 - 21:40
Isobel:
Obdivuji tvoji sílu, když jak píšeš sis vybrala cestu světla...A přesto smířit se s čímkoliv co se týká rodiny je tak těžké...
Obdivuji tvoji sílu, když jak píšeš sis vybrala cestu světla...A přesto smířit se s čímkoliv co se týká rodiny je tak těžké...
Předchozí: Nemyšlenky | Následující: V mlze své tmy